DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 07.06.2023 08:45:37 

NATT & KONĚ

rok 2009

 

   ZÁVODNÍ SEZÓNA 2009


 

10. 10. 2009  Celoroční soutěž o putovní pohár Sdružení Rozcestník

Hubertova jízda aneb závěrečná akce letošní sezóny a současně vyhlášení nového majitele putovního poháru, to vše na nás čekalo jednu říjnovou sobotu.

 Až do prvních říjnových dnů jsem se velmi těšila na poslední rozcestníkovou akci.  Bohužel v této době se u Kačenky objevily zdravotní problémy podobné těm, které jsme léčili loni od konce měsíce srpna. Účast na Hubertu byla tedy jasně odepsána, tedy alespoň ta v sedle Kačenky. Dostala jsem několik nabídek na půjčení koně od mých hodných kamarádů a kamarádek, kterým tímto ještě jednou děkuji, ovšem já jsem se rozhodla, že jízdu pojedu buď s Káčou a nebo vůbec… Na Huberta jsem přesto dorazila jako pomocná síla. Celý den proběhl s trochou dešťových srážek v tradičním přátelském duchu, ostatně uvidíte sami, šampionka :-))celé to máte ode mě profesionálně zdokumentované. :-) Po samotné jízdě a honu na liščí ocas (chudák veverčák :-(), jsme se odebrali zpátky na Novou Ves n/N. Nastal čas pro odpolední program. Ač ukázek bylo letos na můj vkus opravdu málo, bylo se, ostatně jako vždy, na co koukat. Skřítek Plodivoj a Velká pardubická, to nemělo chybu. :-) Na osmou hodinu večerní jsme se všichni sešli jako tradičně v hospůdce „Za Větrem“, kde měl proběhnout a také proběhnul Hubertův soud. Nejprve se rozdaly tresty, vyhlásila se vítězná sestava odpoledních scének a také král honu. Poté se přešlo na vyhlášení soutěžeO Pohár Sdružení Rozcestník“. V prvé řadě bylo nutno poděkovat sponzorům, díky kterým jsme po celý rok soutěžili o množství krásných cen, všem pomocníkům a v neposlední řadě také naší paní vrchní kuchařce, která se vždy postarala o naše hladová bříška. :-) Letošní ročník byl opravdu (ale opravdu) litý boj především mezi šesticí zapálených účastníků. Bodové rozdíly v pořadí mezi jezdci byly kolikrát opravdu minimální. K posledním zásadním posunům v soutěži „O pohár Sdružení Rozcestník“ došlo díky mojí a Johančiné absenci na Hubertově jízdě. Celkově se boje o pohár zúčastnilo cca 40 jezdců a výsledky pro letošní rok dopadly takto: Míša s Lagunkou (po většinou) sbírala žluté mašličky, takže ji samozřejmě neminula ani velká žlutá mašle v celoroční soutěži a stala se tak letošní vítězkou poháru. Gratuluji! :-) Druhá skončila Hanka s Koblížkem, v těsném závěsu za ní byla Lucka s Johňánkem, bramborou pozici obsadila Johanka se Sisim a poslední dekorovaná příčka a velká zelená mašle za 5. místo čekala na nás. :-) I když byla velká šance, že bychom letos s Kačenkou mohly obsadit druhou či třetí pozici, nezoufám a jsem ráda, že jsme neopustily první pětku. Po vyhlášení, odekorování a řečnických projevech přítomných jsme vše důkladně a slavnostně zapili a také zajedli dortem ve tvaru podkovy, která nám jistě přinese štěstí v následující sezóně. :-)


 

27. 9. 2009   Václavův Hubert - Stáj v Dolou

 Můj vůbec první Hubert s Kačenkou se konal až u Náchodu v krásném prostředí Machovského kraje. Byl to první ročník Hubertovy jízdy, kterou pořádali Míla H. s Míšou H.

 V Machově jsem byla už od pátečního večera, takže naprostá pohoda. Ráno jsme přijeli do stáje na devátou. Tom vyrazil pověsit lišku a já jsem si připravila Kačenku. Kolem desáté už se pomalu začínali sjíždět místní koňáci. Nakonec přijelo něco přes 20 jezdců v sedle, 8 spřežení a také byl připraven jeden traktor Zetor s vlekem pro diváky, kterých bylo kolem stovky. :-) Zaprezentovala jsem nás a dostala jsem krásnou oranžovou mašli s popisem akce, abych nezapomněla. :-) Proběhl slavnostní pří:-) luxuspitek, úvodní řeč organizátorů a mohli jsme vyrazit. Počasí bylo nádherné, takže jsem se po celou dobu kochala krásným výhledem a ani mi nebyla zima. :-) Kačenka byla trošku veselá, ale jelikož  se šlo celou dobu krokem měla jsem to pod kontrolou. :-) Držely jsme se ve předu hned za mástrem, což byla Míša na Lagunce. Asi v půli cesty byl připraven hon na lišku. Dostih dlouhý neuvěřitelných 700 metrů, který byl do mírného kopce, jsme vyběhly jako čtvrtí. Což dokázalo Káčinu skvělou kondici - jsem na ni pyšná. Koníci se vydýchali a pokračovalo se dál. Ke konci trasy na nás čekaly ještě přírodní překážky. První skok byl kmen, další pak balíky sena seřazené od nejmenšího po největší. Kačenka se projevila jako největší sporťák, když s chutí a bez jediného zaváhání překonala ladně všechny překážky. Byla jsem naprosto nadšená, protože jsem původně velké balíky skákat ani nechtěla. Pro velký úspěch jsme si tuto řadu dali ještě jednou v čele všech ostatních koní. :-) Překonali jsme brod přes místní řeku a už jsme byli zpátky u stáje. Následovala krátká pauza, ve které jsem Kačenku umístila do boxu, aby si odfrkla. Já jsem se mezitím občerstvila a na moment jsem se ujala foťáku a pořídila taky nějaké snímky. Za velké množství fotodokumentace vděčím Tomovi, který celého Huberta odjel autem a fotil a fotil a fotil. :-) První započali soutěžení vozáci. Nejprve si změřili síly v jízdě zručnosti, kde projížděli a kličkovali kolem různých překážek. Poté odpřáhli vozy a vyzkoušeli si ještě tah klády. K vidění byli výborné výkony! Pro sedlové jezdce byla připravena překážková dráha, která obsahovala například průjezd mezi tyčkami, překonání kavalet, otočení v omezeném prostoru, couvání mezi balíky sena, překonání křížku nebo slalom. S Kačenkou už jsme byly značně unavené, ovšem na dráze jsem se s hlasitou podporou Toma probraly a předvedly bezchybnou jízdu. S časem 1min 34s jsme se umístily na nečekaném 3. místě (od druhého nás dělilo přibližně 30vteřin) a při dekorování jsme dostaly krásnou červenou mašličku. :-) Večerní soud proběhl v hospodě U Božky. Rozsoudilo se, co šlo a pak se pilo a zpívalo, zpívalo a pilo. :-) Byla to velmi vydařená akce, takže Mílo...zase za rok?! :-)

 


 

12. 9. 2009  Jezdecký duatlon - Sdružení Rozcestník

 Sdružení Rozcestník pořádalo oblíbené závody, kterých se účastní dvojice - jezdec na koni a cyklista. V terénu je šipkami vyznačena cca 15km dlouhá trasa, kterou musí nejprve absolvovat jezdec s koněm a po předání štafety i cyklista. Časy obou se sčítají a vítězí
tým s nejrychlejším dosaženým časem. Mým cyklistou nebyl opět nikdo jiný než Petr J. a závodním koníčkem byla samozřejmě natrénovaná šampiónka Kačenka. :-)

 Do Lučan nad Nisou jsme vyráželi kolem 8:45 ráno. Kačence dělal v přepravníku společnost valach Sisi, takže byla určitě moc spokojená. Když jsme dorazili na místo, vyložili jsme koně a pustili je do výběhu. Ihned poté odjel Tomáš B. pro další várku. Nebyla jsem pověřena přípravou nástěnky, stavbou parkuru:-) ani výrobou rozcestníčků, takže jsem něco kolem hodiny pozorovala Kačenku, jak se pase a klábosila s Johanou H. Když se nachýlil čas prezentace, vyrazily jsme obě spolu s Luckou V. na Johnym dolů na louku. Zde už byli téměř všichni závodníci. Startovalo se s pěti minutovými Na startu :-)rozestupy. Letos jsem do předem vyznačeného terénu vyrazila s číslem 6. S Kačenkou jsem se snažila jezdit v posledních týdnech hodně na vyjížďky, několikrát v týdnu jsme zavítaly i do Vratislavic nad Nisou (cca 15km tam i zpět), abych Káču na závod pořádně připravila. Musím se pochválit, protože jsme to obě zvládly na jedničku. Já jsem poprvé v této sezóně zapojila závodního ducha a Kačenku jsem po chvilce rozpohybování téměř nemusela pobízet. Šla dopředu sama a s chutí. Cca po 20minutách jsme dohnaly Lucku s Johňánkem. Johnymu se dopředu vůbec nechtělo, takže jsem jim část cesty dělala „předjezdce“. :-) Za Káčou se potom docela probudil, nabral sílu a dál už jel jako drak. (Letos má Lucka svůj nejlepší duatlonový čas :-).) Do cíle jsem já s Kačenkou dorazila ve výborném čase (0hod 47min 34s) a staly jsme se třetí nejrychlejší koňskou dvojicí. Paráda! :-) Předala jsem štafetu Petrovi a i ten vyrazil zdolat svou vyznačenou trasu pro kola. Kačenka trošku funěla, ale hned chtěla zase žrát travičku, takže všechno v pohodě. :-) Postupně doráželi i další jezdci a na trať vyjížděli noví cyklisti. Když už byli všichni závodníci zpátky na louce, začalo vyhlašování. Letošní ročník byl velice rychlý. Petr, který v loňském roce dojel mezi cyklisty s třetím nejrychlejším časem a letos se zlepšil ještě o dvě minuty (0hod 50min 15s), se v silné cyklistické konkurenci umístil na sedmém místě. Celkově jsme mezi dvanácti zúčastněnými týmy získaly společným časem 1hod 37min 49s výborné 4. místo. Radost byla veliká! :-) Spokojení a usměvaví jsme si vybrali čokolády na doplnění energie a také jsme oba dostali „machr šňůru“, jak trefně komentovaly Míša H. s Ančou Z. :-) Duatlon je jedna z mých nejoblíbenějších (troufám si tvrdit i nejoblíbenější) rozcestníkových akcí a už teď se moc těším na 4. kolo-koňský ročník! :-)


 

 

29. 8. 2009  Jezdecké hry III - Sdružení Rozcestník

 V sobotu jsem se s Kačenkou zúčastnila letošních posledních rozcestníkových hrátek, které obsahovali celkem čtyři disciplíny. I když to byla spíše komorní akce, atmosféra celého klání byla skvělá!

 Ráno klasická vstávačka, ve stáji pobrat všechno možné, naložit Kačenku (cestovala sama a nastoupila krásně na poprvé:-)) a hurá do Lučan n/N. Tam jsem Káču pustila do výběhu k valáškovi Sisimu, který zde byl umístěný už od včerejšího večera. Všichni přítomní lidičkové schopni a ochotni práce jsme potom společně odjeli na závodní louku, tam jsme vyložili stojany a kavalety potřebné na stavbu skoků. Poté mi Tomáš B. vrazil do ruky plánek parkuru a odjel pro další věci na Novou Ves n/N. Do toho dorazila Míša H. s Mílou H. a Klárkou, která jí vodila Lagunku. Takže se mi rozrostl tým pomocníků, kterému jsem mohla spokojeně velet. :-) Mužská část na mě byla moc hodná, nesměla jsem tahat žadné stojany ani břevna a směla jsem akorát komandovat. :-)) Společnými silami jsme se dobrali výsledku. Nebylo to sice vždy úplně jednoduché, protože každý měl na stavbu parkuru aOpravdová od Matella :-)) umístění překážek svůj vlastní názor, ale kupodivu se to později dalo bezpečně skákat. :-) Společně jsme ještě navlékli „rozcestníčky“ a to už dorazil Tomáš a my odjeli připravovat koníky. První soutěží byl štafetový parkur, který se mnou absolvovala Lucka V. s Johnym. S Kačenkou jsme jely vyšší část a předvedly jsme jeden z našich nejlepších letošních parkurů, co se týče času a vůbec, prostě super sehrané. Celkově jsme obě dvě zajely bezchybnou jízdu a na první místo jsme ztratily 7 vteřin. Tudíž jsme při dekorování dostaly bílou mašličku za 2. místo. :-) Další soutěží byl skok mohutnosti, na který jsem se moc těšila. Bohužel Kačenka moje nadšení nesdílela, byla jako tank a dvakrát ukopla 80cm skok, takže jsem se brzy stala divákem. Asi nejočekávanější disciplínou byla volná drezurní sestava na hudbu. Ač jsem to pořádně necvičila ani jednou a byla to nejvíc největší improvizace, dopadlo to skvěle. Teleshoping na barbie, jejího koně a přítele Kena se nakonec ukázal jako fajn nápad. :-) Jak uvidíte na fotkách - na hlavě jsem měla blonďatou paruku (můj vlastní táta mě nepoznal), Kačenka měla luxusní růžové proužky v žíních a Léňa W. v roli Kena byla úžasný nagelovaný svalovec. :-) Se scénkou „Opravdová od Mattela“ jsme nečekaně získaly výborné 2. místo. :-) Nakonec byla židličkovaná. Já jsem ji jela poprvé a do té doby jsem si myslela, jaká je to výborná odpočinková disciplína. Omyl! Stihla jsem si odřít bok a skoro vykloubit prst. Nebezpečnější sport jsem ještě nedělala. :-))) Zůstala jsem v kole až do finále společně s Ančou Z. a jejím poníkem Krtečkem. Vyhrály bychom, kdybych si na pneumatiku pořádně sedla, já-trubka jsem si pouze dřepla a Anča jakožto vítězka několika minulých ročníků protestovala, takže jsme si daly opravné kolo. To už jsem ale zdaleka tak úspěšná nebyla a s Kačenkou jsme obsadily po třetí v jednom dni super 2. místo. :-) Super akce! Z cen jsem si odnesla dvě knížky od nakladatelství koněmilné literatury Harmony, také mazání na kůži, ale především jsem teď bohatší o spoustu skvělých zážitků nejenom z výborných drezurních ukázek. :-)


 

16. 8. 2009   Crosscountry - JK Pohoda Kynast

 V neděli jsem se s Kačenkou poprvé zúčastnila hobby závodů v crossu. I když nevyšly úplně tak, jak bych si představovala, byla to zase nějaká novinka. :-)

 Už od rána jsem jezdila s Tomášem a pomáhala při přepravě koníků z Liberce na Novou Ves nad Nisou. Když jsme na Vsi vykládali druhou partu koní, která přijela přesně na čas prohlídky, bylo mi jasné, že si trať nestihnu projít s Kačenkou, jelikož ta měla jet až v poslední várce. Takže jsem se zaprezentovala a myslela si, že si trať projdu alespoň sama. Ovšem vše ještě nebylopřekážka č. 24 připraveno, tudíž nebyla vyhlášena prohlídka a tak jsme odjeli pro poslední dva koně a doufali, že se stihneme vrátit včas. Bohužel když jsme dorazili zpět na Novou Ves, na startu byla už první dvojice. :-( Celkem bylo na trati 37 překážek a průjezdů, což mě úplně vyděsilo. Pro mě není jednoduché pamatovat si kurz klasického parkuru o deseti překážkách natož tohle. Zuřivě jsem okoukávala závodící dvojice přede mnou a s pomocí přítomných hodných kamarádek si opakovala kurz. :-) Nejvíce ze všeho mě mrzelo, že jsem si nestačila s Kačenkou trať projít a skočit si alespoň pár přírodních skoků, protože pro nás byla většina překážek úplná novinka. Nejvíc jsem se bála, co řekne Káča na průjezd s modrými cáry plachty, který nesl číslo 9 a potom na skok, který z každé strany hlídal plyšový pes v boudě. :-) (Oboje jsme později zvládli překonat napoprvé.) Když už došla řada na nás, vydaly jsem se statečně zdolat všechny nastražené záludnosti. Párkrát jsme po cestě vyhnuly cca 30cm klacík (Kačenka to zřejmě shledala jako nepodstatnou věc a já se soustředila především na to, kam dál jet), ale vše jsme vždy opravily. Do průjezdů jsme vjížděly většinou krokem, maximálně klusem, protože Kačenka se tam se svými proporcemi vešla opravdu jen tak, tak. :-) I když jsem spoustu skoků vůbec předtím neviděla a věděla jsem pouze, že jsou „někde támhle“, všechno jsme nakonec zvládly bez větších problémů. Pravda je, že jsme většinu času šly krokem nebo cválaly někam úplně jinam než bylo třeba, ale to nevadí. Je to přeci jenom zkušenost. :-) Na vyhlášení výsledků jsme nezůstali, jedno je ovšem jasné, tentokrát to na mašli opravdu nebylo. :-))  Příště dorazíme včas, projdeme si trať, vyzkoušíme skoky a věřím, že se nám bude dařit lépe. :-)


   

15. 8. 2009  Supermoderní pětiboj - Sdružení Rozcestník

 Premiérový ročník komplexního terénního závodu jezdců a jejich koní, který pořádali naši kamarádi ze Sdružení Rozcestník.

 Ráno ve stáji jsem se nečekaně sešla s Martinem H. a Janičkou V., která nás přijela zkontrolovat z Londýna a společně jsme poté čekali na Tomáše s přívěsem. Když (konečně) přijel, čekalo mě milé překvapení. Podle plán ů jsem totiž měla startovat na pětiboji sama a přepravník na koně měl být tudíž prázdný. Jenže ona na nás z něj koukala Kristýnka. (Janička Toma večer trošku poprudila a oni se stali přes noc našimi tajnými závodními parťáky. :-)) Naložili jsme k ní tedy Káču a všichni jsme spoleTomáš s Kristýnkou a my :-)čně vyrazili směrem Lučany nad Nisou – Lucčin výběh. Tam jsme kobylky vyložili a vydali se na závodní louku, kde nás pánská část opustila a odjela pro občerstvení. S Janičkou jsme připravovaly věci na závody, a když se vrátil Tomáš, odjeli jsme spolu nahoru nasedlat kobyly. Louka už se mezitím zaplnila závodníky, kteří startovali v desetiminutových intervalech. My jsme vyrazili na trať jako čtvrtí. První nás po cestě čekala střelba z luku a první polovina otázek z intelektuální části. Ze tří pokusů jsem se trefila pouze jednou. Poprvé jsem střelila před, podruhé za terč a až po třetí jsem se trefila těsně pod nejlépe bodovaný střed. Mezitím co střílel Tomáš, jsem si ve své kartě zaškrtla odpovědi na otázky z intelektuální části. Pak jsme vyrazili dál po cestě označené modrými šipkami, až jsme narazili na další disciplínu, tou byly terénní skoky. Čtyři přírodní překážky zpestřené nepřírodním materiálem jsme překonaly na první pokus, jednu na druhý. Následovala druhá polovina otázek z intelektuální části a další křížkování správných odpovědí. Poslední disciplína byl běh vedle koně. Dorazili jsme ke kontrole, zde jsme sesedli a po stanovený úsek jsme kobylky vedli. Kačenka byla super, protože klusala stejným tempem, jakým jsem já běžela a to mi dost ulehčovalo situaci. :-) Doběhli jsme k poslední kontrole, kde jsme se směli opět vrátit do sedla. Už nám nezbývalo než dorazit do cíle. Stanovený čas dálkové jízdy byl 1hodina a 33minut, oba dva jsme však špatně pochopili pravidla a mysleli si, že je plus mínus pětiminutová tolerance. Do cíle jsme dorazili v čase 1hodina 30minut a 10vteřin a získali jsme 1 trestný bod. Rozdíly v celkovém počtu bodů byly minimální, já jsem se umístila na 6. místě a Tomáš skončil o dvě místa za mnou. Bylo fajn vyzkoušet si něco nového.

 


 

   

8. 8. 2009  Hobby parkury - Stáj Vrchovina  "Dvakrát 1. místo a vítězové jezdeckého pokeru :-)"

 Další závody v, pro nás úplně, novém prostředí jsou za námi. Tentokrát čistě skoková záležitost, která byla pro naši výpravu velmi úspěšná. :-)

O brzkém vstávání už ani nemluvím. :-) Ráno jsem měla ve stáji spoustu času, takže jsem posbírala, co bylo potřeba a všechno umístila do sedlovny v náklaďáku, s kterým pak odjel Tomáš B. do Lučan nad Nisou pro valáška Johnyho. Když se vrátil s autem na jízdárnu, naložila jsem Kačenku. Ta mi hned po ránu udělala obrovskou radost, když nalezla napoprvé bez nejmenšího zaváhání. :-) Během cesty jsme se stavovali ještě ve Vratislavicích pro další dva koně. Po příjezdu na Vrchovinu u Sychrova jsme se všechny zaprezentovaly a pomalu se začaly rozkoukávat. Na místě už stál 60cm parkur, který jsem nejela a v jehož průběhu jsem za pomoci Tpřekážka v jezdeckém pokeruoma připravila sebe i Kačenku. Bedlivě jsem sledovala výkon Lucky V. s Johňánkem, kteří v šedesátce postoupili do rozeskakování a čistým parkurem si zajistili 1.místo. Jedna mašle byla jasná. :-) V dalším závodě, což byla stupňovaná obtížnost do 80cm se žolíkem, jsem se ukázala i já. Nervíčky a tréma byly opět na svém místě, párkrát jsem si vynadala, že jsem se nepřihlásila do nižší soutěže a už jsem byla na řadě. :-) Kačenka měla obrovskou radost, kterou po překonání třetího skoku projevila roztomilým kozlováním. :-) Když jsme se znovu rozjely, byla stále decentně turbo, ale překážky z bedýnek, pneumatik ani plůtků nám nedělaly problémy. Vše jsme šly bez zaváhání. Po sedmém skoku se mi povedlo poměrně slušně utočit obrat a tak jsem s hlasitou podporou Toma (znělo to asi takhle: „Žolíííík“ :-)) zvolila prázdný skok z jednoho klacíku a povedlo se, převedly jsme bezchybnou jízdu. :-) Lucka s Johnym jednou žolík vyhnula, na druhý pokus už však bez problémů překonali osmý skok. Čistý parkur se žolíkem se pak povedl už jen poslední dvojici Ladě V. s Iris. Následovalo dekorování, kde o našem vítězství rozhodl lepší čas a tak Kačence přidělaly na podušku pěknou žlutou mašličku za 1. místo. :-) Další mašle pro naši výpravu. Poslední závod byl 90cm parkur, zatím nejvyšší skoková soutěž, kterou jsem s Kačenkou jela. Káča byla opět výborná, šla do všeho s chutí a vervou. Všechny nástrahy parkuru jsme jako jediná dvojice překonaly bez trestných bodů a podruhé jsme získaly krásné 1. místo. :-) Poslední soutěží byl jezdecký poker (je to složité na vysvětlování, kdo neví o čem to je, použijte, prosím, strýčka Googla nebo pošlete vzkaz:-)), kam byly nominovány čtyři nejlepší dvojice z devadesátky. Když byla výška překážek kolem metru, zůstala jsem jen já s Kačenkou a Lada v sedle Iris. Ta byla v zápětí vyloučena pro chybu na prvním skoku a my se s naší čistou jízdou staly vítěznou dvojicí. :-) Kačenka byla prostě šampiónkou dne. :-) Na Vrchovině jsem byla poprvé a musím pochválit fajn partu organizátorů a celkově příjemné prostředí. Na krásném dni se určitě kromě vynikajícího výkonu Kačenky podepsalo i pěkné počasí. Všechno bylo moc fajn, ale čas utekl rychle a nám nezbývalo než připřáhnout za náklaďák přívěs a postupně všechny koníčky naložit a rozvozit do svých domovů. A nakonec…chcete vědět, co dělá jezdkyně šampiónky po třech vyhraných závodech? Za odměnu uklízí zahovněný náklaďák, paráda. :-))


  

1. 8. 2009  Jezdecké hry II - Sdružení Rozcestník

 Máme za sebou další akci, která se počítá do celoročního zápolení o putovní pohár. Tentokrát hrátky obsahovaly dvě kategorie, v kterých jsme skákali, drezurčili a zkoušeli dovednosti nás i našich koní v překážkové dráze. 

 Další týden a další brzké vstávání. A to mám prázdniny! Ráno jsme ve stáji naložily věci a Kačenku, která tentokrát cestovala v přívěsu se šimlatou klisnou Hurikou. Do Lučan nad Nisou jsme dorazili lehce před osmou hodinou. Pro kobylky zde byl připraParkur 80cmvený výběh u Lucky V., na mě čekala dole na kolbišti práce. To je spravedlnost. :-) Výjimečně jsem ovšem netvořila nástěnku, nýbrž jsem se kromě přípravy „papírového materiálu“ vrhla i na stavbu parkuru. Povýšila jsem. :-) Musím se pochválit, protože celý parkur se dal překonat bez problémů a žádný koníček během skákání neutrpěl újmu. Když se chýlil čas k prezentaci, odjely jsme zpět ke kobylkám. Káče jsem namontovala ozuby, oblékla červený komplet a vyrazily jsme opět dolů na závodní louku. Začínalo se skokovou soutěží na výšce 60cm. Káča byla moc dobře ovladatelná, prostě super. Všech 10 překážek jsme překonaly bez chyby. Další se jela osmdesátka, kde jsme získaly 4 trestné body za shození jednoho břevna. Pořadí v parkuru se nevyhlašovalo. Následovala drezůra vymyšlená pro nižší kategorii, kde jsme byly ohodnoceny 74% a to znamenalo 2. místo. V drezurní úloze Z2 jsme se 71% získaly 1.místo. :-) Poslední soutěž byla překážková dráha a ta asi nikdy nebude naší silnou stránkou. :-( Disciplínu s mrkvovou hůlkou jsme vynechaly, jelikož jsem ji nemohla vzít ani do ruky. To samé v bleděmodrém s taháním pneumatiky. Při stavění věže z kyblíčků se mi podařilo postavit pouze jeden, s druhým už jsme běhaly po louce a ohrožovaly průběh drezůry. Couvání ze země do vymezeného prostoru a sbírání rozházených „drštiček“ do kyblíčku nám už celkem šlo. Povedlo se mi nasbírat 8 kousků, což byl rekord dne. Vyhlašovalo se od nižší kategorie, zde jsme se umístily na 8.místě. Ve vyšší kategorii jsme se umístily na 5.místě, což považuji za skvělý výsledek. Díky neúspěchům v překážkové dráze jsem s tím ani nepočítala. Na dekorování jsem měla Kačenku už odsedlanou, a tak jsem si čestné kolečko odběhla po svých. :-) Po celý den bylo neskutečné teplo. Sluníčko svítilo, a tak jsem si kromě mašle přivezla i spálená ramena. Příště se před takovouto akcí pořádně namažu (ne jenom krémem :-)), možná nám pak ta překážková dráha nebude dělat takové problémy. :-)


 

18. 7. 2009  Křižovatky - Sdružení Rozcestník

 Stejně jako v loňském roce jsem letos měla jedinečnou možnost projet křížem krážem kraj Jizerskohorský, protože Křižovatky, to je úspěšná a originální desorientačně - vědomostní soutěž, při které se zaručeně nenudíte. :-)

 Ráno jsem si opět pěkně přivstala a lehce po osmé už jsme nakládali Kačenku s Leonkou do přívěsIvan s Káčou, Natálka s Leonouu. Počasí nezvěstovalo nic dobrého, ale zatím pouze mrholilo. Po příjezdu na Novou Ves nad Nisou jsem kobylky nechala v přepravníku a vrhla se na pomoc s přípravou závodů. Zase jsem dostala bojový úkol, vytvořit nástěnku, asi jsem v tom vážně dobrá. :-) Mrholení pomalu ustávalo, a tak jsem šoupla holky do připraveného výběhu a šla se prezentovat. Někdy před 11hodinou dorazil můj týmový parťák Ivan H. Společně jsme pak šli připravit obě naše obřice. Ivan stejně jako v loňském ročníku Křižovatek, osedlal Kačenku a já jsem si letos místo Denníčka, půjčila Leonku, klisnu plemene ČT. Startovali jsme jako čtvrtí. Již cvičnou otázku jsem zodpověděla správně a lehce mi povyskočilo sebevědomí, jelikož minulý rok jsem se, popravdě řečeno, moc nechytala. :-) První opravdovou otázku jsem také věděla, a tak jsme se mohli vypravit rovnou správnou cestou na další křižovatku, k další kontrole se záludnou otázkou. Takto vypadal celý závod. Jediná křižovatka, kde jsme projeli všechny slepé trasy, byla ta s otázkou, co to je „ataxie“. Zkoušela jsem všechno možné, ale že je to tzv. Wobblerův syndrom, mě vážně nenapadlo. :-) Mezitím, co já s pomocí selského rozumu a všeobecných vědomostí odpovídala na otázky s koňskou tématikou, Ivan nás vedl podle trasy vyznačené na mapě. Já mám totiž silný desorientační talent. :-) Leonka na poslední louce těsně před cílem ztratila podkovu, jinak jsme byli ale všichni v pořádku a spokojení s průběhem závodu. Celou trasu jsme absolvovali  v čase 2 hodiny a 3 minuty. Večer, jako ostatně tradičně, probíhalo vyhlášení výsledků v hospůdce Za Větrem. Odekorovalo se prvních pět nejlepších dvojic a z 10-ti kusů mých pěkných mašliček, mi zůstal jediný. Modrý flot a stejně jako loni pěkné 4. místo. Z věcných cen jsem si odnesla knížku s názvem „Zaříkávači koní“ od V. Bořánka a B. Krýsové. Byl to pěkný a náročný den a opět mi nezbývá nic jiného, než se těšit na další „rozcestníkovou akci“. :-)

 


 

   

28. 6. 2009   Jezdecké hry I - Sdružení Rozcestník

 V neděli jsme zahájily boj „O pohár Sdružení Rozcestník“ pro letošní rok. Tradiční závody v parkuru a drezůře se ovšem díky špatnému terénu nekonaly na „lučanském kolbišti“, ale uskutečnily se na jablonecké jízdárně. 

 Jelikož je jablonecká jízdárna naše domácí, odpadla mi spousta povinností. Nemusela jsem převážet Kačenku, šroubovat ozuby, vstávat nekřesťansky brzo,… :-) Cca v půl deváté jsem byla nastoupená na jízdárně v reprezentativním tričku s logem a nápisem Sdružení Rozcestník a začala pomáhat s přípravou závodů. Vytvářela jsem "nástěnku", pomáhala se stavbou parkuru, lepila praporky a čísla… :-) Když bylo vše připraveno, vyhlásilo se hromadné opracování s možností skočit si libovolné skoky z parkuru. Kačenka bývá občas na jízdárně znuděná a kolikrát se nechá ke skoku doslova dotlačit, tak jsem se trochu bála, parkur 80cmabychom vůbec všechno přeskákaly. Jenže (opět) byly moje obavy naprosto zbytečné. Káča asi ráno vstala pravou přední a dala si k snídani vtipnou kaši, jinak si to neumím vysvětlit. :-) Ještě než jsem stihla naklusat, schytala jsem tři „kozly“. :-) To nám ten den hezky začínal. Kačenka se měnila v neřízenou střelu, pěkně se předváděla, a tak jsem se pro bezpečnost mojí i ostatních přesunula uvolňovat na halu. Nic méně za pár minut jsem se na venkovní jízdárnu opět vrátila, skočit si ještě pár skoků. Lehce po půl jedenácté začalo samotné závodění. První se jel 60cm parkur. Kačenka byla hodně svěží a hodně turbo. Vše jsme přeskákaly bez chyby a ve zdraví, rychleji než by jeden řekl „švec“. :-) Když odskákali všichni přihlášení, zvedlo se několik překážek a dvojice, které předvedli parkur bez trestných bodů pokračovali do rozeskakování. S Kačenkou jsme opět zvesela překonaly vše čistě a ve slušném tempu. Další soutěží byl 80cm parkur. S Káčou jsme stejně jako v předchozím případě předvedly bezchybný výkon a postoupily do rozeskakování. Zde jsme jednou shodily a tudíž jsme z kolbiště odcházely se 4 trestnými body. Následovalo dekorování. Nejprve se vyhlašovalo pět nejlepších dvojic z nižšího parkuru. Zde jsme se umístily na krásném 3. místě. Ve vyšším parkuru jsme skončily na pěkném 4. místě. Po „omašlování“ a čestných kolečkách následovala půlhodinová pauza. Poslední soutěží tohoto dne bylo zápolení v drezurní úloze stupně Z1. Kačenka se předchozími poťouchlostmi pěkně unavila a mě chytala křeč do nohou, takže jsem opracování už moc nepřeháněla :-) a na obdélník jsme vjely bez velkého připravování. Káča byla uvolněná a chodila moc hezky, dokonce jsme i nacválaly pokaždé na správnou nohu, což se nám na závodech snad ještě nepovedlo. :-)) Ovšem o šanci na nejvyšší umístění jsme přišly ve chvilce, kdy se Kačenka rozhodla vykonat potřebu. Zastavila se v rohu a odmítala se pohnout, dokud koblížek nebyl na světě. To se samozřejmě na našem celkovém hodnocení projevilo. I přes tento nedostatek jsme byly dekorovány a odnesly jsme si podruhé mašli za pěkné 4. místo. Následovalo poslední čestné kolečko a pak už se odsedlávalo, klábosilo, hodnotilo, loučilo, uklízelo,… atd. :-)

 


   

20. 6. 2009   Hobby závody II - JK Liberec


 V sobotu jsem se s Kačenkou zúčastnila dalších závodů. Tentokrát jsme opět vyrazili na hobby do Liberce. Káča letos poprvé jela sama přepravníkem, tak jsem měla trošku obavy z nastupování. Jak rychle do něj nalezla, tak rychle zase vylezla, takže jsme ostatním na jízdárně chvilku předváděly, jak vypadá naštvaná Natálka a tvrdohlavá Kačenka. Nakonec jsem ji ale naložila, netrvalo to ani moc dlouho a mohli jsme vyrazit. :-) 

 Rozdíly oproti minulým hobíčkům v Liberci byly hned dva. Za prvé se závody konaly na travnatém kolbišti, kde se pořádají oficiální  parkury a za druhé tu chybělo občerstvení. :-( Jako první soutěž byla vyhlášena drezůra Z1 pro nelicencované jezdce. Zde startovaly naše kamarádky z Lučan - Lucka s Johňánkem a Hanka s Koblížkem a taky z Frýdštejna – Johanka se Sisim a Jana se Svolba dráhy do 90cmazerim. Další měla být drezurní úloha Z2 pro jezdce, kteří již licenci vlastní. Zřejmě se nepřihlásil dostatečný počet koní a soutěž byla zrušena. Tudíž se pokračovalo první skokovou soutěží tohoto dne, 60cm parkurem. To už jsem měla Kačenku připravenou s namontovanými ozuby a v červeném kompletu. :-) Pod dohledem Janičky V. jsem Káču opracovala a poté jsme se odebraly k parkuru. Startovaly jsme s pořadovým číslem 17. Parkur byl příjemný s několika křížky. Celý jsme ho absolvovaly bez trestných bodů a tudíž jsme postoupily do rozeskakování. Zde jsme opět překonaly všechny překážky bez chyby, ale získaly jsme 3. tr. body za čas. Z celkového počtu 26 startujících jsme získaly pěkné 9.místo. K dekorování zvali prvních osm dvojic, takže nám o fous unikla mašle. Další soutěží byla volba dráhy do 90cm. Pro nezasvěcené to znamená, že překážky nejsou označeny čísly a je na každém jezdci, jaký kurz si zvolí. Podmínkou je překonat každý skok pouze jednou a samozřejmě projet startem i cílem. S Janičkou jsme pěknou dobu vymýšlely trasu a ještě při prohlídce parkuru nám nebylo úplně jasné, jak to vlastně s Káčou pojedu. Ovšem vše dospělo k dobrému konci a myslím, že nakonec nikdo neměl stejný kurz jako my. :-) S Kačenkou jsme zvládly jeden pro nás poměrně těžký obrat i obávaný oxer s bílým plůtkem skvěle a i tento parkur jsme zajely bez trestných bodů. K dekorování se zvalo pouze prvních pět jezdců a k mému překvapení vyhlásili i naše jména. :-) Na prvních třech místech se umístily holky z jezdecké společnosti Vysoká, které předvedly vyrovnaný a moc pěkně zajetý parkur. Krásné 4. místo z celkového počtu sedmnácti dvojic patřilo nám. :-) Samozřejmě na místě byla obrovská radost. Následovalo čestné kolečko, kde všichni předvedli správné parkurové (v některých případech i dostihové) tempo. :-) Poté už jsme akorát naložili Káču a nabrali směr jablonecká jízdárna. Po celém dni jsem byla unavená, hladová ale především stráááášně moc spokojená. :-)

 


  

7. 6. 2009  Hobby festival - JK Mělník


 Po nepříliš vydařeném posledním skokovém tréninku jsem přemýšlela zda mám v neděli vůbec někam jezdit. Naštěstí se mi vybavilo motto „zkusit se má všechno“ (a „když tak skončím u třetí překážky“ :-)) a tak jsem nás přihlásila na mělnické parkury o výškách 60 a 80cm.

 Den pro mě opět začínal brzy ráno přípravou věcí. V 7:30 jsme naložili Kačenku (šla na poprvé, šikulka moje :-)) a Borka a vyrazili na cestu. Jela stejná sestava jako do Liberce, tzn. já, Radka T., které patří Borek a Tomáš B., který zastupoval několik funkcí (např. řidič, „podržKačenka“ nebo také chodící fotoaparát a video:-)). Trochu jsme se bály, jak nám vyjde počasí, hlásili totiž zataženo a deště. Na Mělníku ale bylo vcelku přijatelně, prudké lijáky se nám naštěstí vyhnuly. :-) Dorazili jsme brzo a parkur 80cmtak se nám naskytla podívaná i na dvojice, které jeli drezůry . Naše trenérka Ivka Š., zrovna jednu předčítala své pražské svěřenkyni. Musím konstatovat, že Evka P. zajela drezurní úlohy Z2 a Z3 opravdu moc krásně. Opracovávat koně na skákání se mohlo až od 10hodin, takže jsem se šla zaprezentovat na věž (mezitím co jsem platila startovné, mi paní stihla pochválit džíny, uvařit si kafe a oznámit mi kolikátá startuji v šedesátce – no jo ženská :-)). S Kačenkou jsme vyrazili na kolbiště trochu zvesela, ale asi do dvou minut si všechno prohlédla a zřejmě usoudila, že nemá cenu dělat trubku a že bude zase hodný koníček. Takže jsme mohli v klidu klusat i cválat drezurním tempem na volné otěži. :-) Po opracování se na nás vrhla Ivka a společně s Radkou jsme si cvičně skočily skoky, které jsme měli později skákat v parkuru. Kromě této výhody je na Mělníku také velké kolbiště, které je pro nás s Kačenkou jako dělané. Všude spousta místa. :-) Trošku jsem se bála každého druhého skoku, který byl vyzdoben plůtkem, protože s těmi mám(e) problémy. Ovšem Kačenka byla suprácká, skákala všechno s radostí (plůtek, ne plůtek) a tak mě obavy brzy přešly. Obě fáze 60cm parkuru jsme překonaly bez trestných bodů, Kačenka doskakovala na správnou nohu, vycházel nám odskok, prostě paráda. :-) Nenapadlo mě ale jet na čas a občas si to trošku střihnout, a tak před námi skončili tryskoidní poníci a plňaska, i tak jsme ale opouštěli kolbiště s mašlí za krásné a nečekané 5. místo. :-) Dvoufázový parkur na výšce 80cm jsme zajeli opět celý čistě, akorát s tím rozdílem, že mně došly síly už u čtvrtého skoku. :-D  Naštěstí Kačenka sílu měla a skákala dál. :-)  V tomto závodě už nám čas nestačil na prvních pět dekorovaných a skončili jsme na 9.místě. Radka s Borkem jela 90 a 100cm za 4 a 8 trestných bodů v první fázi. Pro mě to byl krásný den, vracela jsem se s příjemným pocitem z pěkně zajetých parkurů a z Kačenky, která mi naprosto vylepšila náladu chutí a elánem, který předvedla na kolbišti. :-)

Několik dalších fotek na stránkách: www.charmofhorses.com

 


 

  

8. 5. 2009  Oddílové závody v drezůře - TJ JO Nisa   "První žlutá mašle :-)"


 Druhý sváteční květnový pátek pořádala naše domovská stáj TJ JO Nisa již druhý ročník tréninkových závodů v drezůře. V loňském roce jsem je odjela na klusákovi Pirečkovi, letos samozřejmě na, mojí největší šampionce, Kačence. :-)

 Kolem půl deváté ráno jsem dorazila do jízdárny. Všude byl klasický ranní ruch, kdy někdo něco hledá, další najde, třetí šampionky :-))nemá, čtvrtý nestíhá... I já jsem se rychle zapojila do dění (po 10 minutách jsem záhadně ztratila gumičky do hřívy :-)). Mezitím co já někde zmateně pobíhala, zapletla Danča Kačence hřívu a Míša ocas, takže holky díky. Kolem deváté hodiny jsme se všechny sešly na krátkou poradu a také jsem se dozvěděly pořadí, ve kterém jsme startovaly. A pak už se šlo (v mém případě tedy teprve čistit :-), ale ostatní už šly) sedlat a opracovávat. Uvolňovací práce probíhala na letní jízdárně, samotná drezurní úloha stupně Z1 potom v hale. S Kačenkou jsme nastoupily před rozhodčí jako pátá dvojice. Až na jedno špatné nacválání, které jsme opravily a jedno ne úplně rovné zastavení, jsme předvedly, myslím, pěkný výkon. (Tedy takhle, já s ním byla moc spokojená :-)) Po nás jelo ještě dalších 5 dvojic. Takže jsem Káču dala do boxíku, aby si odfrkla a vyjely jsme opět, až když byly spočítané výsledky. Vyhlašovalo se od vítěze a to jsme s nejvyšším procentuálním ohodnocením byly my. :-) :-) :-) Nakonec nechybělo ani čestné kolečko. Za potlesku a pískotu přítomných diváků jsme absolvovaly závěrečné defilé, kdy se nám splašil nejeden kůň. :-) Po dekorování jsme spolu s rozhodčími probraly naše chyby, abychom věděly, na čem pracovat. (já mám například příliš viditelnou aktivní holeň a tudíž musím zjemnit pomůcky) ,ale nechybělo ani vyzdvihnutí kladů (nás chválily za dobrý kmih). Závody jsem si velmi užila. Jak je člověk v domácím prostředí, tak nemá téměř žádné nervíky a na výkonu je to hnedle znát. :-) Sečteno podtrženo, na kontě máme naše první 1. místo v této sezóně a k tomu krásný diplom. Také jsem vyhrála, svůj v pořadí asi pátý, bičík. :-D

 Opět nebude chybět poděkování, a to  Ivě Štruncové za tréninky, Mirce Wiedenové a paní Bečvářové za odborné hodnocení a Jarče Drncové za přípravu pěkných hobbíček. A tradičně také všem těm, co nám drželi palečky. Děkuju. :-)

 


  

 

 18. 4. 2009  Hobby závody - JK Liberec

 V sobotu jsem se s Kačenkou zúčastnila našich prvních letošních závodů. Současně to bylo také poprvé, kdy jsme vyrazily závodit jinam než na naše známé „lučanské kolbiště“.

  Na to, že byl víkend a já měla po náročném týdnu zaslouženě odpočívat, vstávala jsem už kolem páté hodiny ranní. Na šestou jsem dorazila s taškou plnou závodních věcí na jízdárnu a společně s Radkou T., které se mnou jela závodit, jsme nakrmily ve stáji. Poté jsme čistily, připravovaly a já navíc ještě zaplétala a bobánkovala. :-) Lehce po sedmé dorazil Tomáš B. s přívěsem na koně, takže jsme naložily všechny potřebné věci a na konec i Kačenku s Borkem. Ještě musím podotknout, že Kačenka, která minvždy s úsměvem :-)ulý rok do přepravníku nastupovala velice neochotně, zdlouhavě a za pomocí lonží, v sobotu nastoupila s malým zaváháním na podruhé. Takže bomba. :-) První soutěží byl křížkový parkur, který jsme ani jedna neabsolvovala a v jehož průběhu jsme šli opracovat koníky. Kačenka byla super, hodná a hlavně nikam nespěchala. Oprácko bylo v hale, nebylo tam zrovna moc místa, takže si člověk musel dát pozor, aby se s někým dalším nesrazil nebo náhodou nezastavil o cizí koňský zadek. :-) Po opohybování jsme vyrazili na prohlídku parkuru. Při pohledu na něj jsme se nepatrně zděsila. Místo parkuru o výšce 50-60cm, na který jsem se s Kačenkou přihlásila, tam stály skoky vyšší s poměrně těžkými obraty. Každopádně organizátoři to stále upravovali a přestavovali a na konec, celý parkur vypadal jinak než na začátku. Prohlídka byla vyhlášena na 15 minut s tím, že pak ihned startuje první jezdec, což jsem byla já. Už v tu chvíli  jsem se nervovala, že to nemůžu všechno stihnout…Prošly jsme si celou trasu a už jsem honem spěchala ještě jednou si něco skočit na opracovišti. Když v tom už mě volali na kolbiště. Hned mi odzvonili, takže jsem nestihla Káče ukázat ani skok s plůtkem (nevadí, stejně jsme se k němu ani nedostali :-)). Vyjely jsme v turbo tempu a z parkuru nás vyloučily za skok mimo pořadí, protože jsme místo třetí překážky skočily osmou. Po parkuru jsem byla trochu naštvaná, že nebylo více času mezi prohlídkou a mým startem, ale co se dá dělat. Radka s Borkem zabloudila na parkuru a udělala dva uzavřené kruhy, takže byla taky vyloučena. „Výborná reprezentace.“ :-) :-) Dvoufázový parkur na výšce 70-90cm jela Ráďa s jedním vyhnutím v první fázi. Po parkurech na nás čekala ještě drezůra. Pilně jsme cvičily a Kačenka se dokonce naučila i hezky couvat. :-) Opracování na hale bylo boží, Kačenka šlapala jako hodinky. :-) Tedy jen do chvíle než jsme vjeli na obdélník. Tam už náš výkon tak jistý nebyl. Každopádně jsme byly poprvé na drezurním obdélníku a já věřím, že se postupně otrkáme a na závodech později všem předvedeme, jak to má vypadat. :-) Jak umíme zajet rovnou středovou čáru, že při cvalu nekřižujeme a když se má zastavit a stát, budeme stát. :-) Nechápu jak se nám to povedlo (bude to asi tím, že jsem se snažila pořád usmívat a vyjíždět rohy :-D :-D), ale za naše podání drezurní úlohy stupně Z2 na nás čekalo 4. místo. Takže se můžu utěšovat alespoň mašlí. :-) Po drezůře jsme oba koníky naložili (Kačenka nalezla na poprvé jako profík :-)) a frčeli zase zpátky domů.

 Poděkování patří Ivce a Mirce za trénování, Tomovi za video a bezpečný odvoz i dovoz koníků a všem ostatním za fandění a další nezbytně důležité věci. Díky. :-)

 A nakonec motivační básnička, kterou jsem právě vymyslela: "I když nervů je vždy dost, my jezdíme pro radost. Stresovat se nebudeme, příště všechno vyhrajeme!" :-)))