NATT & KONĚ

20. 7. 2013  Hobby parkury - JK Slunečná

 Moje tvrdohlavá povaha, snaha nevzdat se a vymyslet přepravu za (skoro) každou cenu a v neposlední řadě především Pavlínčino slitování nad mým trápením nás s Kačenkou přivedlo, resp. přivezlo, na naše letošní první parkurové závody. 

 Nakládaly jsme brzy ráno v Huti, Kačenka pěkně nastoupila, ale nesetrvala v přepravníku příliš dlouho. Asi se jí tam samotné moc nelíbilo, a tak to vzala rychlou zpátečkou ven dřív, než jsme za ní stihly zaklapnout rozporku. K mé smůle vycouvala zrovna ve chvíli, když bylo vodítko, na kterém jsem ji přivedla, mezi mým břichem a přední rozporkou, takže jsem si ne zrovna pěkně spálila kůži na těle. Každopádně na tohle se neumírá, chytila jsem Káču a naložily jsme bez problémů znovu. Ve Vratislavicích můj výborně vychovaný koníček vycouval velkolepě (a samozřejmě neplánovaně) podruhé. V momentě, kdy se měla nakládat druhá kobylka Gaya, Pája musela otevřít i Káčinu zadní rozporku a ona to evidentně brala jako signál pro výstup. S nově přidělaným vazákem si poradila razdva, vodítko přetrhla ani jsem nemrkla, vystoupila a spokojeně se začala pást hned vedle rampy od vozejku. Naložily jsme tedy Gayu a Kačenku po ní. Kačenka přepravník dlouho neviděla, tak asi ze samé radosti jsme si tuto anabázi musely vyzkoušet hned několikrát. Nyní jsme už jako kompletní výprava vyrazily do Václavic u Hrádku nad Nisou. Cesta utíkala rychle. Na místě jsme vyložily všechno potřebné, včetně našich čtyřnožců, protože Pája se vracela ještě pro jednu várku závodníků. Nastrojily jsme koně a mezitím, co nás Evička šla odprezentovat, šlechtila jsem Kačenku do dokonalosti :-) Počasí bylo krásné, atmosféra závodů velmi příjemná, takřka domácí. Na první pohled se mi ve Václavicích zalíbilo. Během pony soutěží jsme s Evičkou obě kobylky lehce opracovaly v prázdné hale a pak jsem šly zkoumat na plánku kurz parkuru. První naší soutěží byl 60cm parkur, kde jsme startovaly mezi posledními, tedy jako cca 17. a 18. v pořadí. Většina koní šla čistě, a proto o vítězi jasně rozhodovalo rozeskakování, které bylo tvořeno především z překážek na jedné polovině kolbiště. Kdo chtěl pomýšlet na bednu, musel podstoupit hodně obratů a točení na relativně malém území, nic moc pro mě a moji černou neohebnou tramvaj. Nicméně jsem se rozhodla, že na téhle výšce do toho dáme vše a když to bude nutné, otočíme se i na hlavičce od špendlíku :-) Základní kolo jsme podle očekávání zajely čistě. Rozeskakování, do kterého jsme se opřely ve velkém stylu, následovalo ihned poté. Naše tréninky se ukázaly jako velmi užitečné, protože jsem s přehledem osekala každý obrat na minimum a do cíle jsme dojely nejen bez chyby, ale také s velmi rychlým časem! Na dekorování zvali 5 jezdců, mezi kterými byla i Evička s Gayou a já s Kačenkou. Naše jména ovšem padla jako úplně poslední, což znamenalo jediné, vyhrály jsme! Na dečku nám připíchli (nezvykle) oranžovou mašli za 1. místo a my tak mohly hrdě odcválat v čele čestného kolečka, krásný pocit! :-) Musím zmínit úsměvný zážitek, kdy ke mně po dekorování přišla maminka domací jezdkyně a zároveň pořadatelka závodů s větou: "A vy už nejezděte, naše dcera není zvyklá být druhá." Obě jsme se tomu zasmály :-) Po této slavnostní chvíli přestavěli pořadatelé překážky na parkur ZZ na limitovaný čas. Kromě výšky se změnilo i pořadí skoků, takže jsem si musela zapamatovat nový kurz, což se pro mozek vysokoškolačky po zkouškách ukázalo jako velmi náročný úkol :-) Opět jsme startovaly mezi posledními. První polovinu parkuru jsme odjely podle plánu, krizový skok, jímž byla červená bedna s kládou, kde valná většina předchozích jezdců chybovala, jsme zdolaly čistě. Já jsem bohužel poté usnula na vavřínech a hned na nasledujícím skoku č. 6 mi Kačenka vyhnula. Najely jsme překážku znovu a bez problémů jsme ji překonaly. Zbytek parkuru jsme dojely taktéž bez problému, vyhnutí mě ale lehce rozhodilo, takže jsem zapomněla, na jakou stranu zatočit po 8. skoku a naše jízda lehce postrádala "učesanost". Přesné umístění neznám, parkur jsme dokončily se 4. tr. body. Za to pro mašli si díky čisté jízdě šly jiné dvě dvojice z naší ekipy, a to konkrétně Majka s Centíkem a znovu Evička s Gayou! Pro Kačenku už tento moment znamenal volno. Odsedlala jsem ji, nandala ohlávku a začala nám očekávaná pauza. Díky Jirkovi, který se ochotně nabídl, že Káču podrží, jsem si nejprve došla pro led na moje popálené a teď už i opuchlé břicho. (Nejprve mi ho tedy zajistil můj oblíbený fotograf a kamarád Kája, kdyby si tento skromný článek náhodou četl. :-)) A díky tomu, že Kačenka měla vodiče, lépe řečeno držiče, protože se nepohnula od trávy ani na krok :-), jsem si mohla dát také něco dobrého k snědku. Dobré to tedy bylo jen tehdy, když nepomýšlím na fakt, že grilované maso došlo a na mě zbyla jen "obyčejná" klobása. No co, lepší než nic...a taky lepší než drátem do oka :-) V poslední soutěži, kterou byl parkur st. Z startovala z "našich" Pája s Gayou. Holky předvedly velmi pěknou a bezchybnou jízdu, a tak Gaye přibyla na dečce třetí mašle! Následovala již jen otevřená soutež ve skoku mohutnosti pro lidi všech výšek a věkových kategorií. Smáli jsme se a klábosili, a já si plnými doušky užívala krásného dne s příjemnou atmosférou ve společnosti prima kamaradů. Prostě taková moc fajn závodní sobota! :-)

6. 4. 2013  Maškarní průvod - Stáj Dorián

 Další letošní koňoakce k příležitosti zahájení jezdecké sezóny 2013 se konala u našich kamarádů na Vrchovině.

 Míša objevila na internetu vtipnou fotku poníka ala pudl, a tak jsme se rozhodly, že i my převlečeme naše koně za psy. Jeden večer a následujících pár dnů jsme měly ve stylu šicího kroužku. Přiznávám, že moje manuální (ne)zručnost je pozoruhodná. :-) Vytvořila jsem uši, návleky na nohy, obojek a vodítko. Moje hodná maminka, v týdnu, kdy jsem pilně studovala v Praze, doladila čupřinu a ještě přetvořila jezdeckou přilbu na krásný klobouk, který perfektně ladil k mému kostýmku z blešího trhu. :-) Původně jsme na průvod měly vyrážet ve třech, tedy velký, střední a trpasličí pudl. Nakonec trpaslík zůstal doma, a z Proseče jsme v pátek jely pouze dvě paničky. V sobotu se sešlo několik jezdců na koních, jejichž masky byly opravdu krásné! Na vyjížďku do okolí Hodkovic vyrazil například Avatar, motorkář na Koňosaki, smrtka, Svijanské pivo nebo Nemo. Zima byla příšerná, ale všichni se statečně drželi. Po vcelku poklidné projížďce přišly na řadu soutěže a vyhlášení nejlepší masky. My (paničky) s našimi pudly jsme získaly v silné konkurenci krásné 4. místo! :-)

1. 1. 2013  Skok do Nového roku - Ranč Wlkana

Po dvou dlouhých letech jsem trávila poklidný Silvestr doma, a tak jsem si následující den mohla s Kačenkou opět řádně skočit do Nového roku.

 ZÁVODNÍ SEZÓNA 2012

rok 2012  Sychrovský jezdecký pohár

20. 10. 2012  Sychrovský jezdecký pohár - 5. kolo 

 Jedna mazácká cesta v pátek po kopytě (naši čtveřici už nic nerozhází - cestu na Vrchovinu zvládáme pod 4 hodiny :-)), nádherná hubertova jízda s neuvěritelným počtem 57 osedlaných koní a také poslední závod, na kterém se ještě daly nasbírat body do celoroční pohárové soutěže. Krásný den, který si zaslouží pořádný zápisek!

Tak spolu se mnou doufejte, že na něj ještě dojde... 

6. 10. 2012  Hubertova jízda - Stáj Dřevona

 Uvolněná podkova, rýmička, absence nedocenitelné "taxislužby tatínek" (nebo alespoň pojízdného automobilu)... říkala jsem si, jestli tohle všechno náhodou není znamení, že bych o víkendu nikam jezdit neměla, nakonec jsem se ale rozhodla, že přeci nejsem žádná bábovka a velká akce vypukla.

 Díky Míše, která mi půjčila svůj traktor (auto), neb moje popelnice (auto) není už od Vánoc pojízdná, jsem mohla v pátek pohodlně odjet autem a v sobotu v 6 ráno zase pohodlně přifrčet do stáje. Připravila jsem Káču a čekala, než se pro nás dostaví Cecil. Původní domluva byla, že pro nás přijede na jízdárnu, protože je ale Cecil hrozně moc hodný (a já si to umím všechno ukecat), přijel pro nás na Proseč. :-) Kačenka nalezla rychle jako blesk, a tak jsme mohli ihned vyrazit pro Julču s Princem. Princ chvíli předváděl, jak umí pěkně couvat, ale dřív než došlo na hrubou sílu, nastoupila moje vlídná povaha a šel do vozejku prakticky sám. :-) Do Hrabětic jsme podle plánu dorazili opravdu brzo, takže jsme koníky nechaly stát ve vozejku a šly se pokochat místním zvířectvem. Ihned nás venku zaujal velbloud, samozřejmě s ním máme každá fotku :-) V boxu jsme pak ještě objevily klokana, ten už se ale pohladit nenechal. Kolem desáté jsme vyložily koníky a začaly s očistnou přípravou. Julča Kačence krásně zapletla ocas, já jsem na tohle poleno. Vyfasovaly jsme na tvář pořadová čísla 11 a 12 z celkových téměř 40 koní. Ještě před samotným zahájením Kačence laskavý pan kovář Lufinka přibyl uvolněnou podkovu, takže jsem se nemusela obávat, že bych běham vyjížďky někoho ohrožovala na životě :-) Po úvodním přípitku a zahajovacím proslovu Cecila, nás už mástr Simča odvedla na přibližně 2,5hodinovou vyjížďku po krásném okolí. Počasí vyšlo naprosto skvělě! Nikdo ale takovou teplotní parádu nečekal, tak jsme všichni rozepínali bundy a smáli se tomu, kolik termovrstev jsme na sebe ráno oblékli. Hubert byl převážně krokový, na pár mistech se naklusalo, ale s prvním prchajícím koněm se celý lot roztryskal všemi směry. Všichni to ovšem zvládli bez úhony a tak to byla víceméně legrace :-) Po celou dobu vládla přijemná atmosféra, bylo fajn vidět lidičky, které člověk většinu roku nepotká. :-) Kačenka se chovala dobře, takže jsem si mohla celou vyjížďku užívat. Přibližně po 2hodinách jízdy pro nás byly připraveny překážky - průjezd pod fáborky a několik různorodých skoků. Kačenka byla ve svém živlu :-) Závěrečný dostih se běžel na jedné ze sjezdovek do poměrně prudkého kopce. Odstartovaly jsme s lehkým zpožděním, i tak se nám povedlo udržet se v nejrychlejší skupince, která se brzy oddělila od zbytku koní. Nakonec jsme doběhly na krásném 4. místě! Od dostihové louky to bylo jen kousek zpátky ke stáji. Po dojezdu jsme všichni dostali na památku perníček ve tvaru koně, tomu mému ovšem upadl ocas, a tak skončil ještě v sobotu v bříšku. :-) Cesta zpátky byla plánovaná po kopytě, Simča nám vysvětlila trasu na Jindřichov, odtud už jsem předpokládala, že se chytnu. A chytla jsem se, i když jsme z nepochopitelného důvodu vyšly u přehrady na jiném místě, než jsem si myslela :-) Celá cesta z Hrabětic až na Proseč nám trvala pouhé 2hodiny, paráda :-) Kačenka vypadala naprosto v pohodě, je vidět, že po letošním výletu na Frýdštejn už nás nemůže nic rozházet. Máme kondičku, za kterou by se kdejaký sportovec stydět rozhodně nemusel :-) Večer v hospodě Heidi proběhl tradiční soud. Na prvních třech oceněných místech z dostihu se umístily moje kamarádky, takže jsem tleskala o 106. Jíťa s Reclamou ulovila lišku, druhá byla Péťa s Gazelou a třetí Julča s Princem. Po této příjemnější části nastalo hodnocení trestů. I já jsem si jeden vysloužila, ukradla jsem červenou mašli (jsem si myslela, že jsem byla nenápadná), a tak jsem předváděla koliku a obsluze restaurace krásně vytřela podlahu. :-) Večer to byl příjemný, ovšem poměrně krátký v porovnání se soudy ještě z dob Prezidentské. Poděkování patří Péťě od Gazely za projevenou ochotu a rodině Bílkových za dovoz a odvoz a tak podobně. :-)  

rok 2012  Novoveský jezdecký pohár v crosscountry

Letos poprvé jsem se s Kačenkou zúčastnila série závodů o pohár Jezdeckého klubu Pohoda Kynast v krosu. I přesto, že jsme se postavily na start pouze tří z pěti pořádaných závodů, našel se pouze jediný soupeř, kterého se nám nepodařilo bodově dostihnout. Vítězkou se v letošním ročníku stala domací Věrka Horáková s Kasperem, která se jako jediná zúčastnila všech pěti vypsaných závodů. Pro mě je to tudíž ve výsledku stejné, jako kdybychom vyhrály. :-) Kačenka oficiálně potvrdila status šampionky a já jsem stále nejpyšnější ze všech pyšných majitelek! Celková stříbrná příčka v sérii závodů Novoveského jezdeckého poháru v crosscountry pro rok 2012 je prostě nádhera! Končit letošní skokovou sezónu s dobrým pocitem a pohárem v ruce k tomu...co víc říct...snad jen díky Kačenko!    

16. 9. 2012  Novoveský pohár v cross country - poslední závod

Ani v pátém závodě jsme necestovaly na Ves jinak než po kopytě. Trasu už zvládáme téměř i poslepu, akorát lidé kolem InterSparu si na nás stále ještě nezvykli. :-) Tradiční spaní ve stanu v ohradě s kobylami se tentokrát nekonalo, trochu mě skolila rýmička…

Brzké ráno a hned vstávačka a hurá na Novou Ves n/N nakrmit koníky. Noc v cizím prostředí zvládly opět skvěle, máme to holt holky šikovné, fyzicky odolné a psychicky vyrovnané. :-) Začala jsem s obvyklou ranní očistou, Kačence jsem na hřívě upletla copánky, akorát ocásek výjimečně nebyl zapleten…přiznám se, na tohle mám Míšu, já to prostě neumím. Ale tak aspoň nechyběl copánek v mojí hřívě, sobě ho vyrobit dovedu. :-) Tentokrát se v posledním pohárovém závodě sešlo koní opravdu málo, ovšem všechny jsme konstatovaly, že komorní atmosféra nikomu nevadí. Pro dnešní den jsem si vylosovala startovní číslo 2. Následně proběhla jako vždy prohlídka trati, které byla tentokrát opravdu záludná. Těžké obraty, seskoky,…nešetřily nás. Mezitím dorazily moje úžasné kamarádky-matky s první pomocí. Psala jsem jim oběma shodně ráno o nějakou tatranku, neb jsem svačinu pro sebe zásadně podcenila (koníček měl samozřejmě snídani, svačinu, odměnu,...). Z ničeho jsem najednou byla majitelka sušenek, croissantu a dokonce taky několika domácích buchet, díky holky! :-) Po ukončení prohlídky byla odstartována trať s výškou překážek do 60cm. Když došla řada na nás, vyrazily jsme poklidným tempem k první překážce. Na cestě byla místy dlouhá neposekaná tráva, přesto, že máme vždy na závodech na podkovách namontované ozuby, takže držíme pěkně na všech čtyřech, žádná natažená šlacha mi za mašli nestojí. Kačenka byla hodná a ochotná, celou trasu jsem mohla v poklidu diktovat tempo jízdy. I přesto, že jsme nejely tzv. „na krev“, povedlo se nám porazit jak domací favoritku Věrku na Kasperovi, tak Báru, která s Harperem vždy předvádí doslova tryskovýkony. :-) Toto 1. místo (ostatně jako každé jiné) mi udělalo velikou radost! :-) Na trati s výškou překážek do 90cm jsme opět předvedly čistou jízdu! Kačenka je prostě největší pašák, po celý den neshodila jedinou překážku. I tentokrát jsme dojely s velice slušným časem, do výkonu Báry s Harperem nám ale chybělo pár vteřinek, a tudíž jsme inkasovaly mašli za 2. místo. Pro nás to byly letos poslední závody, takže samozřejmě u mě veliká spokojenost! Jsem ráda za koníčka, kterého to skákání baví a jsem ráda i za jeho paničku, kterou baví, že tbaví jejího koníčka. :-)  

1. 9. 2012  Sychrovský jezdecký pohár - 4. kolo

 Mix jezdeckých disciplín a my byly při tom. Po sedmi hodinách v sedle a přibližně čtyřech hodinách spánku už byl jakýkoliv budoucí výkon nás nebo našich koní rozhodně na mašli! :-) 

 Kobylky dostaly v pátek večer k dispozici oplocenou zahradu a nám nabídly spaní na rozkládacím gauči v sedlovně. Rozhodly jsme se tedy nestavět stan a přenocovat v baráku, což se později ukázalo jako chyba. Po celou noc jsem totiž neobývala sedlovnu jen já s Míšou, byl tam s námi také jeden neodbytný komár. Místo spánku jsme nuceně prokecaly většinu cenného času, protože usnout, když vám hmyz bez přestávky bzučí nad hlavou, prostě nejde. Ráno jsem se probudila se dvěma "luxusními" štípanci na čele (komentovala jsem to slovy:  "Paráda, narostly mi rohy!"). Chvíli jsme si s Míšou ještě vyprávěly, kdy se které podařilo usnout a co všechno máme poštípané, a pak se vydaly krmit naše kobyly. Po snídani jsme pomalu připravovaly vše na závodění a nakonec konečně vyrazily na travnaté kolbiště. První soutěží byl 50cm parkur na limitovaný čas. Startovaly jsme jako první, tudíž pro mě bylo obtížné odhadnout správné tempo, abychom se co nejvíce přiblížily limitovanému času. Zuzka mi poradila, že zvolili limit spíše delší kvůli kluzkému terénu a že mám jet pomalu, tak jsem ji vzala za slovo. Vyjížděla jsem všechny obraty, dělala pořádné nájezdy na překážky,...zajely jsme čistou jízdu v čase 57s. Limitovaný čas, pokud se nepletu, stanovili pořadatelé na 52s, více než nám se podařilo přiblížit dvěma závodním dvojicím, a tak jsme si nakonec odnesly krásnou mašli za 3. místo. Míša s Veronkou skončila taktéž s čistým kontem hned za námi. Další disciplínou byla drezurní úloha Z1. Na Káče byly opět patrné známky říje, také vypadala celkem znaveně, tak jsem si s opracováním moc hlavu nelámala. Ke všemu se nám velmi uvolnila jedna z předních podkov, takže jsme celou úlohu zajely v dobrém kmihu za rytmického cinkání. Přes všechny "trable" jsme se s výslednou známkou 70,2% umístily na 1. místě! Další mašle byla taktéž na kontě Míši s Veronkou, které opět obsadily 4. místo. Předposlední disciplínou byla terénní jízda, které jsme se ani jedna nezúčastnila. Kačence v mezičase přibil Míra podkovu, já se povozila na poničce Zuzance a nezapomněla jsem se posilnit domácím perníkem, klobásou, pivem a ještě jedním perníkem, výborná kombinace :-) Jako poslední soutěž byl vyhlášen trail. Jistě víte, že žádná překážková dráha nikdy nebyla (a zřejmě ani nikdy nebude) naší silnou stránkou, přesto jsem si řekla, že ji zkusíme zdolat taky. První úkol byl otevřít a zavřít branku, kterou simuloval natažený provázek na dvou sloupcích. Kačenka v tom zřejmě viděla ohradník a nechtěla se přiblížit tak, abych na provaz ze sedla dosáhla. Tento úkol jsem tedy po několika pokusech vzdala, trénovat budeme doma :-) Načetla se nám 30tivteřinová penalizace a my pokračovaly s úsměvem dál na kavalety, které jsme zvládly levou zadní. Další bylo couvání do tvaru písmena "L", i toto jsme zvládly. Na řadu přišel pro ná další "bubák" - slalom s přenesením košíku. Jedním dobře mířeným hmatem jsem chytla košík a umístila si ho před sedlo, obkroužily jsme slalom a já se pak snažila dalším dobře mířeným hmatem umístit košík na poslední barel, bohužel jsem ale byla moc hrrr. Košík se zhoupnul a spadl z barelu, což pro nás bylo dalších 30s navíc. V poslední části jsme se musely otočit o 360° ve vyznačeném čtverečku, to pro nás, i přesto že je Káča veliká, byla brnkačka. Do cíle jsme doběhly i s penalizacemi za 2min:57s a to znamenalo 12. místo. Pro nás tyhle typy soutěží nejsou, raději zůstaneme u osvědčené "Anglie". :-) Musím ale vyzdvihnout výkon Míši. Veronka se oproti drezuře, kterou moc nemiluje, pěkně probrala a zvládla trať za 1min:29s, což jim vyneslo 3. místo! Byly to opravdu pěkné závody, kde jsem krom jiného zjistila, že gentlemani ještě nevymřeli! Kolikrát se vám už na závodech stalo, že k vám přišel, v tu chvíli zcela neznámý muž, a chtěl vám podržet věci, když viděl, že toho máte hodně nebo že se vás zeptal, jestli může nějak pomoct, když vás viděl zmateně běhat mezi spoustou věcí? Večer se pořádal na statku malý neoficiální mejdan, kde jsme trochu popily a popovídaly, opět se potvrdilo džentlmenství (tentokrát už známého a hodného Mikyho) a když se večírek rozpustil, zalehly jsme do předem postaveného stanu (předchozí zkušenost nám dala za vyučenou) na zahradě u našich koní. :-) Bylo na místě se trochu vyspat, v neděli dopoledne mě čekal přechod s Káčou zpátky na Proseč.    

 12. 8. 2012  Novoveský pohár v cross country - čtvrtý závod aneb "dvojnásobné vítězství"

 Další krosové závody a další cesta na Novou Ves. Tentokrát jsem nejela „pouze“ s Míšou na Veronce (s botičkami), ale vyrazily s námi i naše nejmladší jezdkyně Anička s Kristýnkou na stájových ponících.

 Opět jsme v sobotu zvolily moc pěknou cestu přes Jizerské hory až na půdu novoveského jezdeckého klubu, kde už jsme měly rezervovaný výběh. Vytvořily jsme si kempování, došly na večeři a pomalu se chystaly ke spánku, protože bylo nutno nabrat sílu na závody. Původně jsme s Míšou chtěly jít večer ještě komentovat fotbalový zápas jablonec-liberec, ale to už jsme časově nezvládly. Třeba zafandíme příště. :-) V neděli jsme se probudily do pěkného rána, provedly nezbytnou hygienu a vyrazily na soukromou prohlídku trati. Pro Aničku s Kristýnkou to byly první závody, proto jsme jim věnovaly náležitou pozornost. Přeci jenom, pamatovat si trať o 31 překážkách není žádná sranda. Kolem půl desáté už jsme byly nastoupené s našimi čtyřnožci a stejně tak i další závodnice (zase tam nebyl žádný chlap na koni :-)). Poslechly jsme si nezbytné informace, proběhla prohlídka trati a společné opracování a závod mohl začít. Jako vůbec první startovala naše Kristýnka na poničce jménem Monika. Monika nás mile překvapila, s Kristýnkou nikam nehnala, holky zajely moc pěknou jízdu a Kristýnka si tak vysloužila ve své kategorii 2. místo. Další z našich byla Míša s Veronkou. Míša se konečně rozhodla nekochat se během závodu okolím a trochu „šlápnout na plyn“. Snaha se cení a v tomto případě se vrátila v podobě flotu za 3. místo! I my s Kačenkou jsme vyrazily na trať do 60cm výšky překážek. Káča byla ovšem v říji a tak nepředvedla své klasické turbo tempo, i tak se nám podařilo nejen bezchybným výkonem nechat celé startovní pole za námi a získat úžasné 1. místo, což mi udělalo velikánskou radost! Poslední z našich startovala Anička opět na poničce Monice. Bohužel i Monika se v průběhu závodu tak rozříjila, že už s ní nebyla řeč, a tak Anička dokončila parkur s předjezdkyní Míšou. Ve vyšší trati – překážky do 90cm (opravdu byla vyšší, p. Keller ráno pevné překážky ještě upravoval a zvedal…já samozřejmě protestovala, ale bylo mi to prd platné) jsme nakonec startovaly jen my a Věrka s Kapim. I v této soutěži převedla Kačenka skvělý výkon, opět jsme dokázaly porazit domácí favority a odnášely si domů další mašli za luxusní 1. místo! U mě tedy tentokrát spokojenost největší! Domů jela Míša autem a mě tudíž zůstali na starost hned dva koně a holky na ponících. Rozhodly jsme se pro návrat bez sedel a v případě velkých koní jen na ohlávce. Chvílemi jsem tedy jela na Veronce, má ale ostrý kohoutek, takže jsem brzy přelezla na Káču (lepší posezeníčko) a Veronku vedla na vodítku za námi. Dorazila jsem naprosto vyřízená, ale pořád jsem byla strašně moc spokojená majitelka strašně moc šikovné kobyly! :-)

22. 7. 2012  Novoveský pohár v cross country - třetí závod

 Na krosové závody jsme vyrazily pěkně po kopytu den předem. Měla jsem celkem strach, na Vsi jsem závodila s Káčou jen jednou před dvěma roky, kdy jsme nestihly prohlídku trati, a to se odrazilo na celém našem výkonu. Tentokrát mé obavy ale byly naprosto zbytečné, počasí nakonec vyšlo krásně a Kačenka byla miliónová.

 Ze soboty na neděli jsme s Míšou spaly na Nové Vsi s našimi kobylami v ohradě. Noc to pro mě byla celkem náročná. Když jsem zrovna neposlouchala Káčin dupot a nemodlila se, aby mi během večera neskočila na hlavu, ležela jsem ve stanu s myšlenkou, kdy už KONEČNĚ přestane pršet. Kapky vody totiž vytrvale bušily do pláště stanu přibližně od půlnoci až do rána. Před sedmou hodinou, kdy jsme měly budíček, jsem konečně trochu zabrala, ano, bohužel v ten úplně nejhorší čas. „Naprosto čilá“ jsem tedy ráno nakrmila sebe a koně a s Míšou jsme se začaly chystat. S kartáčkem na zuby jsem si prošla trasu závodů a pak už jsme rychle zapletly, nasedlaly a přidaly se k ostatním jezdkyním na koních. Proběhla prezentace, kdy jsem si vylosovala startovní číslo 4 (promiň, Míšo :-)), a pak také zopakování pravidel. Všichni společně jsme si prošly trasu, která čítala celkem 30 skoků a průjezdů a poté začalo samostatné opracování. Kačenka nejprve všem potřebovala ukázat, že ví, že je na závodech. Tudíž že umí běhat jako ďábel, vyhazovat jako koza a řehtat na celé kolo. Po úvodní kulturní vložce si dala říct a nakonec jsme to obě ve zdraví přežily. Co si budeme povídat, jeden zlomený malíček mi bohatě stačí. Skočila jsem si všechny překážky, Káča šla do všeho s chutí, někdy až moc velkou. Most ani hrůzostrašně vyhlížející zeď nebyly problém. Nižší trať, tedy tu, kde byly překážky do výšky 60cm, jsme absolvovaly bez chyby a rychle. Šlo by to i rychleji, kdybych nezapomněla někde kolem 15. skoku dýchat :-) Rychlejší než my byla pouze jedna dvojice, a tak jsme s časem 4min 47s získaly úžasné 2. místo! Nastala drobná pauza, kdy jsem buď chovala Laurinku a kamarádka-matka Lucka jezdila na Káče nebo vozila Amálku a kamarádka-matka Janička jezdila na Káče. Skoky v následující soutěži se mi zdály místy až ohromné, takže jsem si řekla, že si zkusím jen opracování, protože při pomyšlení že tohle jedu jako závod, mě jímala hrůza. Někdo, v okamžiku kdy jsem zrovna nebyla ve střehu, zakřičel, jestli tedy hodlám absolvovat vyšší trať – překážky do 90cm a v tom (bývalá kamarádka, stále matka) Janička křičela zpátky, že mě právě dohlásila. Nebyl čas na protesty, které mimochodem umím perfektně, byla jsem totiž první startující. Zvolala jsem tedy na ostatní, že jsou na mě zlí a že je mažu z přátel na FB :-))))) a vyrazila vstříc prvnímu skoku. Po celou trať byla Kačenka skvělá. Vnímala, kdy jsem chtěla točit, zpomalit nebo přejít do kroku, neboť jsem (už opět) přestala dýchat. Bohužel jsme v jednom místě skočily špatnou část překážky, a tak se nám načetly nějaké vteřiny navíc, neb jsem se ke skoku musela vrátit a skočit jej znova. I tak jsme dojely v sympatickém čase 5min 36s. Tento výkon už na nejlepší tři nestačil, dostaly jsme „bramborovou medaili“ za 4. místo.  Po vyhlášení jsme kobyly nechaly odpočinout v ohradě, naší sladkou tečkou byl výtečný banán v čokoládě :-) Zpátky do stáje už jsme šly naprosto v k.o. stavu - tou nejkratší možnou cestou. Chvílemi to vypadalo, že spíš Káča odvádí domů mě, než já ji, u Míši s Veronkou byly síly vyrovnané (stejně mizerné), ale dorazily jsme :-) Závěrečné díky pořadatelům za milé přijetí, Janičce za tréninky a za to, že si zapomněla přilbu :-), Míše minimálně za výbornou karimatku a střechu nad hlavou a Kájovi za spoustu fotek!

24. 6. 2012  Hobby parkury - JK Hnanice

 Dlouho očekávaný výjezd do Hnanic se nevydařil úplně podle plánů, i přes všechny problémy jsme si ho ale v nedělním parném dni užily. 

 Už od dubna, kdy jsem se s matkou-čekatelkou a matkou roční krasavice byla podívat na hobby závodech v Hnaních, jsem měla jasno, že sem příště pojedu s Kačenkou taky. Moc jsme toho oproti předchozím závodům na Vrchovině nenatrénovaly, a aby toho nebylo málo, dostala jsem v úterý horečku, která můj tréninkový plán rozhodila úplně. I tak jsem ale o víkendu leštila cajky a po zhlédnutí přeplněné startovní listiny začínala chytat pěkné nervíky. :-) Přepravce (lépe řečeno přepravkyně) mi v den závodů, konkrétně ve čtyři ráno, psala, že za sebe posílá střízlivou náhradu neb oslavy se protáhly, takže jsme to měly s překvapením. :-) Nakládání se vydařilo, parťáka ve vozejku Kačence tentokrát dělala její stájová kamarádka Veronka. Neujely jsme však ani první kilometr a z přepravníku se ozvaly hrozné rány, auto se natřásalo, srdce mi poskočilo. Vystartovala jsem z vozidla ven pomalu ještě za jízdy, abych zkontrolovala, jestli jedné nebo druhé kobyle netrčí noha skrz vozejk. To se naštěstí nestalo. Veronka kopala ještě chvíli, ale jakmile jsme nakoukli do vozejku, byl klid. Na kobylách nebyl z tohoto pohledu patrný žádný úraz, tak jsme je opět zavřeli a se zatajeným dechem pokračovali dál. Až do Hnanic už cesta probíhala hladce, tep se mi ale uklidnil, až když jsem Káču vyložila a zkontrolovala, že má stále čtyři nohy, tělo a hlavu :-) Byly jsme přihlášené až na 3. a 4. soutěž, takže jsem ji umístila do pronajatého boxu (dostaly jsme porodní), kde si mohla žít jako královna a pomohla Míše s přípravou Veronky. Holky jely hned první dva parkury, takže jsem natáčela videa a s partou Míšiných příbuzných celou dobu moc fandila. Naší první soutěží bylo dvoufázové skákání 80/90cm. Třicetjedna startujících dvojic bylo rozděleno na dvě poloviny a já nějak zapomněla, že jsem v té druhé půlce druhá startující. Opracovat jsem tedy moc nestihla, i tak ale Káča skákala skvěle. Mezi 2. a 3. skokem nechyběly radostné kozlíky, bylo na ní vidět, že je ve svém živlu. :-) Čistě jsme překonaly první fázi (druhou jsem při prohlídce parkuru samozřejmě vynechala, kurz jsem ale naštěstí dohromady dala). Díky ne úplně rovnému nájezdu Kačenka zadníma nohama shodila předposlední skok a na posledním zeleném oxeru, kdy už jsem nějak zapomněla pobízet (asi jsem se viděla v cíli :-)), přidupla a už nestihla včas zvednout nohy. Touto smolnou překážkou jsme doslova prolétly (viz. foto v galerii). Obě chyby pro nás ve výsledku znamenaly 8. trestných bodů v 2. fázi. Následoval parkur ZM na limitovaný čas. Káča opět skákala dobře, tedy až do chvíle zeleného oxeru, který stál opět v nezměněné podobě na stejném místě jako v předchozí soutěži. Myslím, že si Kačenka pamatovala, jak se o něj omlátila a tak už se nám ho nepodařilo překonat. Poprvé v životě jsme opouštěly parkur kvůli vyloučení za 3. neposlušnost. Jsou to ale všechno zkušenosti a já to rozhodně beru sportovně. :-) Když jsme (já i Míša) měly po závodění, a holky odpočívaly v boxech, začaly jsme si spokojeně (v šortkách :-)) s klobásou a jahodou tříští v ruce užívat sledování posledních dvou soutěží. Ke konci už jsme se jen rozvalily každá na „své“ lavičce a čekaly na příjezd přepravníku. Cesta zpátky už probíhala normálně, doma kobyly dostaly obří večeři a my se nejvíc těšily, až budeme moct zalehnout do postele a spát a spát a spát :-)

12. 5. 2012  Sychrovský jezdecký pohár - 1. kolo aneb "první výjezd, první místa"

 Termín perfektně vyhovoval, kamarádka s koníkem, co by dělal parťáka Kačence ve vozejku, se taky našla, přeprava byla domluvená, „jen“ to počasí nám dělalo vrásky na čele. Snad celý předchozí měsíc byly dokonce až tropické teploty, akorát na ten náš závodní víkend hlásili ochlazení na 10°C a od půlnoci bouřky a přívalové deště. Dokonce vyhrožovali i záplavami, my se ale nenechaly odradit a přihlášky i tak odeslaly.  :-)

 V půl sedmé ráno mi drnčel telefon, zpráva od Barči: „Natálko, nekašleme na to?“ Vyskočila jsem z postele a pohledem z okna zkontrolovala počasí venku. Den předtím mi kamarád posílal prý spolehlivou předpověď, kde stálo, že kolem desáté hodiny dopolední se má nad Vrchovinou vyjasnit. Spoléhala jsem na tuto informaci a tak jsem odepsala: „Já bych ještě pořád jela. Tady prší málo a kolem 10. se to má vybrat. “ A jelikož máme Sychrov kousek a ani na internetu jsme nenašly zmínku o tom, že by se závody měly rušit, obě jsme pokračovaly v ranních přípravách. První se nakládala Kačenka. Po pár počátečních fórcích, v dešti lehce po osmé, nastoupila do přepravníku jako inteligentní koníček, a tak jsme mohly vyrazit ještě pro Báru s Lupenem. Při této zastávce se mojí roztomilé, v tuto chvíli však lehce vzteklé, Káče podařilo zaháknout nohu v síťce od sena, takže jsem měla postaráno o ranní dávku stresu a nechyběl ani kondiční trénink. Zahrály jsme si totiž moc pěknou hru „podrž mi moji 700tikilovou nožičku.“ Teď už na to vzpomínám s úsměvem. :-) Lupo naštěstí nalezl perfektně a tak, když už byla posádka kompletní, vyrazily jsme vstříc novým zážitkům. Na místě už bylo poměrně rušno, dostaly jsme svolení umístit naše čtyřnožce do boxu, takže jsme to měly se vším luxusem. Po prezenci, nahlásila jsem se na drezuru Z1 a parkur do 60cm, jsem šla Kačence namontovat ozuby, což už je taková naše závodní rutina vždy, když vyrážíme někam na trávu.  První jsme jely drezurní úlohu Z1. Kačenku jsem opracovala, chovala se mezi ostatními koňmi naprosto skvěle, a jako pátá v pořadí vjela na drezurní obdélník. Úlohu jsme, myslím, zajely velmi dobře, na to, že jsem ji předtím pouze na dvou trénincích lehce oprášila, pořád je ale na čem pracovat. Například by Kačenka mohla jít víc na otěži a já bych mohla nezapomínat na vnější holeň :-) Pochvalu jsme si vysloužily za můj pěkný uvolněný sed anebo za velmi precizní provedení úlohy, především tento bod mě v protokolu velice potěšil. K mému překvapení a samozřejmě k mojí obrovské radosti jsme s výslednou známkou 72 %  při dekorování obsadily úžasné 1. místo! To je tak, když si vyjedete poprvé v sezóně do jiného prostředí jen tak „zatrénovat“. :-) Druhá soutěž, které jsme se zúčastnily spolu s dalšími šestnácti dvojicemi, byl 60cm parkur s rozeskakováním. Na parkuru nám zazvonily na znamení startu, já stihla jednou pobídnout a pak už jsem se celou dobu vezla. Kačenka zařadila svůj 6. rychlostní stupeň (až mi tekly slzy :-)) a s elánem přeskákala celý parkur čistě, takže jsme postoupily do rozeskakování. Kamarádka Janička mi před startem nezapomněla připomenout, že nejedeme na styl, ale na vítězství. Naštěstí se Kačenka vyřádila již v základním kole, a tak se nám povedlo skloubit obojí. :-) Káča předvedla svou jarní formu a s čistým výkonem a nejrychlejším časem jsme si i v této soutěži dojely pro krásné 1. místo! Janička ihned po našem dojetí zkonstatovala, že je potřeba nás dohlásit ještě do poslední soutěže dne, čímž bylo dvoufázové skákání do 90cm. Zde nám spadlo jedno břevno a pak po menším zmatku na kolbišti jsme skočily špatnou překážku, i tak jsme ale zbytek parkuru dokončily čistě a bez sebemenších problémů. Šampionka Kačenka skákala luxusně a s rezervou (viz. foto), takže mě vyloučení za skok mimo pořadí nijak zvlášť netrápilo. Na první letošní výjezd už jsem prostě nemohla být spokojenější! Kromě krásných mašliček jsme si za vítězství domů odvezly ještě pytel rýžových otrub. Byl to jednoduše vydařený den (nakonec měl Filip pravdu a ani nám nezapršelo). :-) Moc moc děkuju Janičce za tréninky a veškerou pomoc, jsem ráda, že ji mám, ale to snad ví. :-) Děkuju taky Barče od Lupa a doufám, že spolu zase někam vyrazíme. A nakonec díky všem ostatním za fotky a gratulace, je moc fajn, když je člověk obklopen bandou skvělých kamarádů! :-)  

 ZÁVODNÍ SEZÓNA 2011

 24. 9. 2011  Václavův Hubert - Stáj v Dolou

 Letošní sezóna nebyla moc pestrá, zakončily jsme ji ale více než důstojně. :-)  

Pozvánku na Hubertovu jízdu v Machově jsme dostali osobně od Míly s Míšou, původní plán odjet už v pátek s oběma kobylami se nakonec nezdařil, každopádně v sobotu ráno, po ne moc vydatném spánku, jsem nakládala věci, Káču i sebe. Tom spočítal cestu hodně zvláštním způsobem, a tak jsme i přes hodinovou sekyru, dorazili o hodinu dříve. (Matika pro mě bude asi navždy záhadou) :-) Ničemu to ale nevadilo, protože Kačenka si mohla chvilku odpočinout v boxu a my naopak alespoň trochu pomohli s poslední přípravou. Kolem desáté se začali sjíždět první jezdci v sedlech a kočí s vozy, bezpochyby nejvíce ale bylo diváků. V jedenáct se již vyjíždělo poklidným tempem na cca dvouhodinovou vyjížďku. Kačenka se až na malou výjimku (zadníma namasírovala Wellnesce prdelku, prý nejlíp ví, jak na to :-)) chovala velice slušně. Těsně před koncem jízdy byl připravený závěrečný hon na tři plyšáky. Lot se rozdělil na dvě skupiny. Jednu, která se rozhodla nezúčastnit dostihu a vše pozorovat z vršku a druhou, méně početnou, která odvážně čekala na odstartování dole pod kopcem. Běželo se vcelku rozumným tempem, přibližně v polovině se odpojila jedna dvojice, které se podařilo utrhnout bečící ovečku za první místo, bohužel ji ale upustila. Druhé v cíli jsme byly my s Kačenkou. Urvala jsem si svoji historicky první „lišku“ v podobě nebečící ovečky. 2. místo byla naše, to byla radost. :-) U stáje na nás poté čekala občerstvovací pauza. Umístila jsem Kačenku opět do boxu a po vzoru ostatních šla naplnit hladové bříško pivem a klobásou. Na odpoledním programu byla překážková dráha. První začínali vozáci. Myslím, že každý obdivoval úchvatné výkony, které kočí se svými koňmi předvedli. Proplétat se mezi balíky přeci jenom vyžaduje zkušenosti. Další na řadě jsme byli my – sedloví jezdci. Protože nejsem „sralbotka“, zúčastnila jsem se také, věřte ale, že jsem remcala hodně, hodně, hodně moc dlouho. :-) Pomohl tomu nejeden panák a skvělá kamarádka Monča. :-) Překážková dráha byla téměř stejná jako pro vozy, skládala se z překonání malého skoku, listování v novinách, průjezdu pod fáborky a větrníky, z překonání modré plachty na zemi, kličkované kolem balíků sena, přendání klobouku z jedné tyče na druhou, slalomu kolem barelů a aby toho nebylo málo, ještě z průjezdu pod reklamní cedulí pověšenou mezi dvěma stromy. Kdo znáte Kačenku, jistě víte, že minimálně polovinu z toho vždy „upřímně milovala“. Startovaly jsme po Monče, která s Well celou trať zvládla úžasně. Kačenka ale byla ještě úžasnější! Nechala mě vzít do ruky noviny, fáborkami projela, jako kdyby ani nebyly, plachtu zvládla jako profík, dokonce jí nevadilo ani přendávání klobouku či průjezd pod reklamní cedulí. Získaly jsme 5. místo, Káča byla prostě úžasná a já nejvíc nejpyšnější! Poslední na zjednodušené dráze byly děti s vodičem. Musím zmínit, že na 3. místě se umístila moje jmenovkyně, teprve dvouletá!, Natálka. :-) Byl to krásný den, vypilo se spoustu piva a spousta panáků a to večer ještě ani nezačal. Před osmou jsme s Mončou shodně oblékly uprasenýma rukama čisté bílé triko a už se šlo na večerní soud do legendární hospody U Božky. :-) Trest mě neminul. Za to, že mi po cestě do stáje spadla ovečka, jsem musela nakreslit koníka při kování. Takový Cecil, který přijel s vozem a zapomněl opratě, namaloval zase krásnou inseminaci (a poté spokojeně ilustroval zpívané písničky a členy kapely). :-) Celý večer se jedlo, pilo a zpívalo, padlo několik hlášek, no bylo to prostě opět nejvíc nejlepší! Noc na slámě v sedlovně byla trochu bojová, každopádně kouřem jsme se neudusili, já přes noc nezmrzla, a tak jsme si mohli společně užít ještě skoro celou prosluněnou neděli. Kamarádi moji, nejvíc děkuju, k Vám já se vždycky ráda vracím!

19. 6. 2011  Hobby závody - JK Liberec

 Říkala jsem si, že bych s Káčou ráda vyrazila na nějaké závody a to nejen proto, že se s nimi v okolí doslova roztrhl pytel. A jelikož je moje středoškolské studium již úspěšně ukončené, čas by na to byl. :-)

 Abychom mohly někam vyrazit, bylo třeba před závody trochu více pojezdit. Protože u nás nyní nemáme vhodné místo k trénování a nejbližší akce se konala v neděli na půdě JK Liberec, dohodla jsem se při té příležitosti s vedením liberecké jízdárny na pětidenním ustájení Kačenky. Převáželi jsme ve středu ráno. Každý den jsme trochu trénovaly na pískové jízdárně, a to buď formou lehčí drezurní práce a nebo menších skoků. Využily jsme i možnosti skokového tréninku na závodním travnatém kolbišti. Kačenka potvrdila svou lásku ke skákání a všem okolo ukázala, že i když je momentálně tlusťoušek, skáče luxusně (dočkaly jsme se nejedné pochvaly :-)). Když jsme nejezdily, trávila Káča čas ve výběhu s místními koňmi, pouze na noc byla v boxe. Krásně se ji zahojily drobné ranky způsobené hmyzem a taky, ač se to zdá neuvěřitelné, trochu mi holka zhubla. :-) Den před závody prošla Káča očistnou procedurou (velký úspěch slavila ostříhaná hříva) a když bylo vše hotovo, odebrala jsem se na pomaturitní večírek, který se táhnul až do brzkých ranních hodin, tedy do dne nedělních propršených hobíček. Původně jsem chtěla startovat ve třech soutěžích, pravidla se ale pro letošek změnila a kůň smí v celém dni startovat jen 2x. Nastalo tedy rozhodování, s čím se rozloučit. Nakonec jsem upustila od drezurní úlohy Z2 pro licencované jezdce a zapsala se na parkury 60 a 80cm. Opracování bylo fajn a základní 60cm parkur jsme zdolaly taktéž bez problémů, akorát nám to na již lehce podmáčeném terénu klouzalo. Toto byla naše první zkušenost se skákáním na mokré trávě, kdy Káča neměla podkovy s ozuby, nýbrž byla na boso. Rozeskakování již bylo o poznání horší, spustila se průtrž a na nás lilo jako z konve. S Kačenkou jsem v obavě, abychom se někde nenatáhly, většinu parkuru odklusala. Díky tomu náš čas nestačil na dekorované pozice. Z další soutěže, kterou byla tradiční volba dráhy do 80cm, jsem se po zkušenosti z rozeskakování odhlásila. Měla jsem strach, aby si Káča někde nenatáhla šlachu nebo se, nedej bože, nenatáhla celá i se mnou. Přeci jenom jsem neměly moc natrénováno. Odvedla jsem ji do boxu, kde mohla spokojeně odpočívat a já pak šla dokoukat další dění na kolbišti, které se táhlo až do pozdního odpoledne. Na večer jsme Kačenku odvezli zpátky domů, to byla romantika. :-) Holky se mohutně vítaly a Kačenka vypadala moc spokojeně, že je zase mezi svými. Nakonec bych ráda věnovala poděkování panu Martinu K. z liberecké jízdárny za pomoc se vším, s čím bylo třeba. Děkuji.