NATT & KONĚ
ZÁVODNÍ SEZÓNA 2010
2.10. 2010 O pohár Sdružení Rozcestník Další sezóna je za námi, a tak bylo samozřejmě potřeba sečíst body za rozcestníkové akce a vyhlásit Po klasickém hubertovském soudě přišlo na řadu vyhlášení celoroční soutěže o putovní pohár Sdružení Rozcestník. Letos bylo celkem 5 akcí, z toho jedna dvoudenní. Nezúčastnily jsme se akorát mého oblíbeného Duatlonu, což nás nakonec v pohárovém hodnocení odsunulo mimo vítěznou bednu. Letošní ročník v konkurenci cca 40ti jezdců vyhrála Hanka s Koblížkem, které se pohár vrátil opět po roce. V závěsu za ní se s bílou mašlí umístila Jana s Greisy. Na třetím místě letos opět skončila Lucka s Johnym. Modrou mašli si odnesla Apolenka s Tinusem a my jsme si stejně jako v loni vysloužily 5. místo. :-) Každý z pěti jmenovaných poté dostal tričko sdružení a několik věcných cen. Velké dík patří opět všem, kteří se podíleli na tom, aby se závody i v letošní sezóně uskutečnily a vše klaplo, tak jak mělo. Jmenovitě bych chtěla poděkovat Tomášovi, že to i letos přežil, Lucce, která mi po celou dobu zapůjčovala výběh, kam jsem si Kačenku v brzkých ranních hodinách mohla vždycky odložit, Hance, za obrovský podíl na přípravě Huberta a krásnou mašli, paní Vozákové, za nejlepší perník pod sluncem a všem kontrolorům, pomocníkům, rozhodčím, soupeřům a dalším lidičkám, kteří jsou potřeba k tomu, aby tyhle akce mohly proběhnout. :-) Děkuji a jsem ráda, že Vás mám. :-) A největší dík patří samozřejmě mojí šampiónce. Hlavně na začátku sezóny to vypadalo, že už si pro ten pohár konečně doskáčeme. :-) Tak vážení a milí, to je pro letošek konec, teď si odpočineme dlouhým zimním spánkem a budeme se těšit na to, co přinese další jezdecká sezóna…
2. 10. 2010 Hubertova jízda - Sdružení Rozcestník První rozcestníkový Hubert, který se mi podařil jet s Kačenkou. Počasí nevypadalo slibně, ale já jsem se zapřísáhla, že si tuhle akci nenechám ničím zkazit. :-) Probudila jsem se do krásného slunečného rána. Přesto jsem ale neponechala nic náhodě a z bytu vyrážela s několika vrstvami oblečení aneb co kdyby. :-) Přijel pro nás Tomáš. Kačenka už v boxe dala pěkně najevo, co si o tom ranním nečekaném spěchu myslí. V přepravníku měla nového kamaráda, takže nastoupila bez zaváhání, jako kdyby to tak dělala každý den. Podle mě se chtěla předvést. :-) Na místo jsme dorazili půl hodiny před začátkem. Káča putovala spolu s valáškem Ascem do výběhu. Zaprezentovala jsem se, prohlídla si letošní luxusní „vocas“ v podobě housenky Hanky a začala se pomalu připravovat. Kačenka se stihla vyválet, ale naštěstí to nebyl
28. 8. 2010 Křižovatky - Sdružení Rozcestník Vrátila jsem se z dovolené, doma neježděná Kačenka, parťák odřekl kvůli nemocnému koni, další kamarádi také nemohli. Takže zbyla spousta pochybností, zda někam vůbec jet… Páteční ježdění připomínalo spíš krocení divokého koně, ale i přes to, jsem sebrala odvahu a rozhodla se zúčastnit. Vstávání v 5 ráno po necelých 4 hodinách spánku nebylo nic moc, ale zvládla jsem to. Zombíčka nabral další zombík a vyrazili jsme pro Kačenku. Ta svůj odpor k cestování bez Kristýnky dala velice jasně najevo. Pěkně se vztekala, ale dobře to dopadlo. Odjeli jsme, vozík zůstal celý a u Lucky na travnatém výběhu, už byla Káča zase docela spokojený koník. Nechala jsem ji svému osudu a jela s Tomem pro další koně k Turnovu. Po návratu proběhla klasická prezentace, dostala jsem bagetu, tatranku a pití, abych, až někde zakotvím, nepomřela hlady. :-) Na start jsem vyrážela jako třetí. Úvodní otázku jsem překvapivě zvládla jako jedna z mála levou zadní. Pro mě byla ale opravdu lehká. :-) Kačenka měla neskutečně energie, takže jsem akorát rozhodovala, kterým chodem pojedeme a vozila si zadek. :-) U druhé kontroly jsem potkala první startující dvojici. Holky mi ale ujely, protože mě se pove
18. 7. 2010 Víkend plný her - Sdružení Rozcestník Původně jsme měly s Káčou přespat na louce, jelikož ale hlásily na noc bouřky a Káča není zvyklá být přes noc venku, navíc by tam zůstala jako jediný kůň, rozhodla jsem se ji převést na noc zpátky do Jablonce. Ráno jsme tedy vyráželi do Lučan po druhé… Tentokrát na nás čekalo spíše terénní závodění a také zkouška schopností nás a našich koní. Ráno jsem vstávala ve stejný čas, ve který jsem den předtím již opouštěla byt. Naštěstí pršelo a venku n ebylo moc lidí, takže aspoň neviděli jaký jsem roztomilý zombík. :-) Věci už jsem měla nachystané, tak jsme akorát naložili a odfrčeli do Lučan. Pršelo, i když jsme dorazili na místo, takže Káča dokud to šlo zůstala v přepravníku a pak jsme jí vytvořili prov
17. 7. 2010 Víkend plný her - Sdružení Rozcestník Vyrazily jsme na dvoudenní rozcestníkovou akci. Kačenka celých 14dní předtím byla doslova bez benzínu, vedra jí brala veškerou energii (je to sice neuvěřitelné, ale je to pravda, nekecám :-)) a tak jsem ji moc nemučila a trénovaly jsme podle toho, jak se jí chtělo. Přesto potvrdila status šampiónky a hlavně v sobotu byla báječná. :-) V sobotu ráno jsme odjížděli poměrně brzo. Kačenku jsem umístila k Lucce do výběhu, kde byla naprosto nejspokojenější a šla pomoct ostatním dolu na louku se stavbou prvního parkuru. Překážky jsme úspěšně postavily(, i když to tak občas nevypadalo :-)) a závodění mohlo začít. První se jela štafeta, během které jsem montovala nezbytné ozuby. Další soutěží byla letošní novinka – volba překážek. Dvojice má časový limit (1min), ve kterém si může skočit, co chce. Každá překážka má
26. 6. 2010 Jezdecké hry I - Sdružení Rozcestník "Trojnásobné vítězství! :-)" První letošní akce Sdružení Rozcestník a my jsme se málem nezúčastnily! Tomáš s Kristýnkou a s přívěsem odjel na víkendový kurz horsemanshipu a já si pořádně uvědomila, jak těžké je sehnat dopravu. Škola mi poslední týden dávala docela zabrat, ještě ve čtvrtek jsem psala písemku, která rozhodla o mém vyznamenání (mimochodem mám ho :-)). Myšlenky byly úplně někde jinde, až odpoledne mi došlo, že vlastně ještě nevím, jak se na hrátky dostanu. Jedna z variant byla cesta po kopytě. Nikdy jsem do Lučan nešla, a tak se mi samotné se svým desorientačním talentem ani moc nechtělo. Nakonec by to stejně nešlo, jelikož jsem nesehnala na noc ustájení pro Kačenku. Obvolala jsem půlku Libereckého kraje, resp. všechny, co mají auto schopné táhnout koně a přívěs. Naneštěstí byl jeden z dopravců bez přívěsu, další dva měli už jinou akci nebo se jim porouchalo auto. Prostě když se daří, tak se daří. Nakonec jsem v pátek večer domluvila odvoz. Měla pro nás přijet
19. 6. 2010 Veřejný trénink - JK Liberec Trochu se zpožděním jsme vyrazily na letošní první závody. Předpověď počasí na celý tento týden nebyla příliš příznivá a to, co od pondělí předváděla Kačenka připomínalo spíš rodeo. Vypadalo to, jako že ji někdo tajně dopuje granulemi s nápisem „explosive“, a ne m V sobotu jsme vyrážely kolem půl deváté ze stáje. Kačenka nalezla do přepravníku na poprvé, naprosto nevzrušeně, jako kdyby se takhle přepravovala každý den. Ve vozejku jí dělala společnost klisna Leona, která jí za 15minut jízdy stihla uštědřit kousanec na krku. Po příjezdu na jízdárnu jsme se zaprezentovaly a šly vyložit věci i koně. S 10hodinou započalo závodění v drezurní úloze Z2. Jana s Leonou šly opracovávat a Kačenka si konečně mohla užít pohody v boxe, jelikož nás jse |
letošního vítěze putovního poháru. 
o moc poznat. Posilněná (ne jedním) panákem jsem se s Káčou zařadila mezi ostatní koníky a kolem 11hod už jsme vyráželi. Mastera dělala Hanka s Koblížkem, který z této funkce asi moc nadšený nebyl. Na příště se prý hlásí Kačenka, té by se to moc líbilo. (Je ráda jednička :-)) Počasí vyšlo krásně. Koníků se sešlo něco kolem 30, byla na to pěkná podívaná. Na začátku mě pověřili svědomitou rolí „bonzáka“, a tak jsem se snažila zachytit nejmenší prohřešky zúčastněných. K mému obrovskému smutku se většina chovala naprosto vzorně. Po cca 2hod cesty jsme dorazili k nádherným přírodním překážkám. S Kačenkou jsme dostaly povolení k odstartování skokové části. Káča se jako správná šampiónka úkolu chopila opravdu skvěle, luxusním tempem a krásným skokovým stylem nás přes všechno bezpečně přenesla. Když si každý dosyta zaskákal, vyrazili jsme vstříc honu na lišku, tedy pardon, honu na housenku Hanku. Dole pod kopcem se seřadila pěkná řádka koní. Trošku jsem zaspala start, ale Kačenku probudil stádový pud a vyrazila tak nějak s ostatními. Držely jsme se v předu, ale na nejrychlejší dvojici nám přeci jenom kousek chyběl. Nakonec jsme doběhly jako 5., což mě mrzelo jen kvůli té housence (chytla ji třetí nejrychlejší). Já ji prostě chtěla mít doma. :-) Po dostihu jsme zase krokem vyrazili všichni zpátky do Lučan k hospodě Za Větrem. Tam už na nás čekala paní Vozáková s obědem, takže jsme si naplnili bříška a pak shlédli odpolední program. Letos byly pouze 2 ukázky. My se nezúčastnily. Ne, že by nebyl nápad, ale s tím časem a nácvikem to bylo horší. Za rok se polepšíme (snad :-)). Kačenku jsme odvezli zase do Jablonce, aby mohla odpočívat a já už jsem pospíchala domů, připravit se na večer. Soud začínal v 20hod. Když už to vypadalo, že jsme v hospodě všichni začalo se. Královnou honu byla dekorována slečna z Prezidentské. Pak následovaly tresty. Pantomimu nám předváděli jezdci za prohřešky, jakými byly např. jízda v protisměru nebo také příjezd bez koně a nechycení ocasu. :-) Byl to zase jeden příjemný den, hodně se klábosilo - hlavně o koních (jak jinak) a největší pacienti se loučili před jednou ráno. Tak kamarádi a zase za rok! :-)
dlo trefit obě špatné odpovědi. Pokračovaly jsme dál, k mému překvapení jsme ani moc nebloudily, takže jsem na sebe byla právem pyšná. :-) Na další křižovatce jsem si odpovědí byla jistá, v duchu jsem se pochválila za správné řešení a už jsme se řítily zase dál. Po cestě jsem lehce zabloudila, protože neumím barvy a strany, ale nakonec jsme úspěšně dojely k další kontrole. Káča byla naprosto úžasná, opravdu závodila se vším všudy. Další otázka byla záludná. Text písničky u které si já pamatuji akorát jeden, v tu chvíli naprosto nepotřebný, úryvek. Tipla jsem si a ono to vyšlo. Na 5. kontrole jsem si projela jednu slepou, druhá odpověď už ale byla dobře a tak jsem vyrazila správnou cestou dál. Bohužel na trase jsem špatně odbočila - viděla jsem šipku (stejnou barvou, jakou byli úmyslně označené těžké úseky), která odpovídala textu s popisem trasy. Vydala jsem se tedy mírně z kopce dolů a skončila někde v lese, kde sice byla spousta křižovatek, ale ani jedna neměla kontrolóra. Vrátila jsem se zpět na rozcestí a pak zase do lesa. Zoufale jsem volala Tomášovi a pak i Lucce. Ve zkratce: v lese jsem strávila hodinu blouděním, Kačenka už byla úplně otrávená. Nakonec jsem se vracela s tím, že pojedu cestou zpět, když jsem potkala další závodní dvojice. To mě nakoplo a rozhodla jsem se ještě jednou vyrazit s nimi a teď už snad správným směrem. Opravdová křižovatka ode mě byla asi 5minut, škoda toho zabloudění. Poslední otázka byla opravdu šílená a to myslím vážně. :-) Neměla jsem moc chuť nad tím ještě přemýšlet, ale přišlo mi, že „C“ je pěkná blbost, protože nevím, kde má sedlo sukni, natož hranatou. :-) Naštěstí to byla odpověď správná a tak jsme nakonec obě docela zničené dojely do cíle. Ještě jednou bych se chtěla omluvit Tomovi, který si, chudák, musel vyslechnout moje nadávání na stvořitele oné šipky. Na večerním hodnocení jsem byla dekorována mašlí za 5. místo. Ta ale rozhodně patří Kačence, která až do osudného zabloudění, závodila s chutí a elánem a hlavně mě dovezla do cíle. :-) Ještě poděkování Lucce za veškerou péči, co nám poskytla. No a snad příště se mi konečně povede závodit a nebloudit. :-)
izorní ohrádku z pásek přímo na louce. Všichni přihlášení volali a ujišťovali se, jestli se to všechno opravdu koná, ale nakonec byli připraveni v 11hod na místě. Závod začal terénní jízdou s třemi povinnými disciplínami. Těmi byli „velice oblíbený“ běh vedle koně, intelektuální část a střelba z luku. Běh jsem nezvládla já, přiznám se bez mučení. :-) Vypadalo to asi takto „běžím…běžím…nemůžu…vážně nemůžu…nedýchám…chytám dech…sakra neběžím…běžím…nemůžu…a takhle nějak pořád dokola. :-) Káča byla super, běžela vzorně vedle mě a naprosto se přizpůsobila mému (ne)tempu. :-) Intelektuální část mi šla o poznání lépe, po vyhlášení jsem se dozvěděla, že jsem byla ze všech největší intelektuál, protože jsem měla nejvíce správných odpovědí. Střelba z luku byla opět stylem pokus - omyl. Ze tří pokusů jsem se trefila dvakrát, střed se mi ale zasáhnout nepodařilo. Dojela jsem po vyznačené trase zpátky na louku, kde již byli připravené volitelné disciplíny. Kdo nás tak trochu zná, ví, že táhání pneumatiky a stavění hradu z kyblíčků nám zrovna moc nejde. Tentokrát jsme „excelovaly“ v jízdě s bubákem (bílý deštník) kolem bubáků. Prostě jsem vzala deštník do ruky a vyrazila nekontrolovatelně někam pryč, toť vše. :-) Kačence se taky „moc líbila“ disciplína, ve které se věšelo prádlo na šňůru. Nezvolila jsem dobrou taktiku, ale několik kusů se mi na šňůru přeci jen naházet povedlo. :-)) Předposlední disciplínou bylo couvání ve vyznačené trase. Couváme hezky, obzvlášť ze země, Kačenka ale brala pneumatiku uprostřed trasy jako dalšího hrozného bubáka a stálo mě to chvíli přemlouvání než jsme trasu dokončily. Poslední byl slalom mezi tyčkami na čas. Tráva byla mokrá a my měly uvolněnou podkovu, takže jsem do toho nešla takříkajíc naplno, to ale asi nikdo. Přesto, že je Káča dlouhá a ohebná stejně asi jako autobus :-), tuto disciplínu jsme vyhrály. V celkovém hodnocení jsme se umístily na 7. místě.
různou bodovou hodnotu a smí se skočit max. 2x. Káča byla při opracování super, o to víc mě překvapilo, jak bláznila na parkuru. Nakonec jsme to ale nějak zvládly a docela úspěšně dojely. Náš první parkur bývá vždycky divoký. Zpočátku jsem měla vymyšlený kurz, který pojedu, ale nakonec to bylo spíš tak, jak jedna z trenérek komentovala, jednoduše „parkur ala skoč, co ti přijde pod ruku“. :-) Nasbíraly jsme druhý nejvyšší počet bodů stejně jako Bára F. na Harperovi, která ovšem měla o 1 sekundu lepší čas, takže jsme se umístily na pěkném 3. místě. Byla jsem spokojen á, protože červená mašle perfektně ladila k našemu modelu. :-) Další premiérovou soutěží bylo skákání do prvé chyby. Máte 60vteřinový limit, ve kterém skáčete pořád dokola, dokud neuděláte chybu nebo vám nedojde čas. Kačenka nasadila luxusní tempo, nechybovaly jsme nikde, takže jsme za minutu úspěšně přeskákaly jeden a půl parkuru. :-) Překonaly jsme i hrozivě vypadající překážku s bazénkem, která byla hlavním bubákem dne. Bezchybnost a především Káčina rychlost nám zajistila nádherné 1. místo. :-) Poslední soutěží byl již tradiční skok mohutnosti. Jezdec si mohl vybrat, zda bude skákat kolmák nebo kombinaci s oxerem. Volily jsme oxer. Do 90cm zůstaly všechny dvojice včetně nás. Na 110cm už šly jen dvě. Já s Kačenkou a Jana H. s Greisy(, kterou jsem přesvědčila, aby se přihlásila). :-) Holky předvedly úžasný výkon na to, že společně skáčí teprve od letošního roku. Jana překonala čistě stejně jako my, ale rozhodla se na této výšce skončit. My pokračovaly ještě o stupínek víš a na první pokus překonaly bezchybně výšku 115cm. Myslím, že je to poprvé, co jsme spolu skočily víc jak metr. Protože již ale nebylo s kým závodit, soutěž se ukončila a my podruhé vyhrály, dostaly žlutou mašli za 1. místo a hrdě cválaly v čele čestného kolečka pro dekorované. :-) Byl to krásný závodní den! Na výborné atmosféře se kromě správné party tvořené organizátory a soutěžícími podepsala taky divácká část, která perfektně fandila, jásala a podporovala své i ostatních favority. :-)
kamarádka s jejím tatínkem, kteří jsou čerství vlastníci přívěsu na jednoho koně. Ráno zvonil telefon. Jejich koník se nenaložil, tak se vyrazilo rovnou pro nás. Vozík byl na pohled mnohem menší než Kačenka. Zprvu se jí tam moc nechtělo, ale nastoupila a cestu jsem zvládli v pohodě. Chtěla bych tedy poděkovat Dáše N. i jejímu tatínkovi, že jsme díky nim mohly s Kačenkou závodit. Do Lučan jsme přijely poměrně brzo, Káče jsem namontovala ozuby a v klidu nasedlala. Závodění začalo 60cm parkurem s rozeskakováním. Většina koní překonala základní kolo bezchybně, mezi nimi i my s Kačenkou. Rozeskakování již bylo, co se týče obratů, těžší, také časový limit byl poměrně krátký. K mému překvapení jsme svým tempem a osvědčeným stylem z Liberce zajely trať s nejrychlejším časem. Při dekorování jsem tedy dostala svojí vůbec první mašličku za 1. místo od Rozcestníku, jediná žlutá s logem Sdružení mi totiž doma chyběla. Vyhlásila se malá pauza, skoky se upravily a na řadě byla další soutěž, tentokrát stupňovaná obtížnost do 80cm se žolíkem. Lučanské kolbiště je na nás, řekla bych, malé. Nevím, jak Kačenka, ale já bych tedy rozhodně potřebovala více místa. :-) Zase bylo pár těžších obratů, mezi nimi i ten na žolíka. Kačenka si zaslouží obrovskou pochvalu, když nás přes celý parkur přenesla bez jediné chyby. Opět veliká radost a další mašle do barvy, s floty za 1. místo se zřejmě utrhl pytel. :-) Následovala poslední pauza, ve které se skokové kolbiště proměňovalo v drezurní obdélník. Já se mezitím občerstvila výborným domácím perníkem a příležitostně pozabíjela pár nenasytných ovádů. Jako poslední jsme tedy vyrazily v pracovním klusu vstříc drezurní úloze CN1. Kačenka mi přišla unavená, asi z toho vedra a náš výkon bych hodnotila spíš jako průměrný. Všechny cviky jsme ale zvládly správně, tak jak mají být, a co se nám obzvlášť podařilo, bylo prodloužení klusových kroků na diagonále, za které jsme dostaly i vysokou známku. :-) Nakonec jsme i v této soutěži zvítězily a doma byla třetí mašle za 1. místo. Čekalo nás poslední čestné kolečko, které jsme opět hrdě vedly. Kačenka dostala zasloužený oběd a já se svezla na obřím Brabantovi :-) a pak domluvila s holkami ze Bzí, které přijely závodit, odvoz. Holkám i panu řidiči moc děkuji. Závody byly v komornějším duchu, o to víc jsem si je užila. Parta fajn lidí, všechno pěkně odsýpalo, hezké počasí, prostě pohoda. :-) Navíc Kačenka, nevím jestli snad nezestárla, ale byla super. Žádné neřízené prchání ani skoky přes pásky se nekonaly. Je to moje šikulka a hlavně veliká šampiónka dne. :-)))
m na drezůru nepřihlásila. Naší letošní první soutěží byl 60cm parkur s rozeskakováním. Kačenka byla při prvním opracování klasicky turbo, ale na kolbišti jsme předvedly, myslím, pěkný výkon. Káča už takovouto výšku moc neřeší, ale podmáčený povrch mě donutil, začít s něčím menším a otestovat terén. Bezchybným výkonem jsme postoupily do rozeskakování, které jsme opět zajely bez trestných bodů. V konkurenci 23 koní jsme se umístily na dekorovaném 6. místě, takže spokojenost a zlepšení oproti loňsku. Další soutěží byla volba dráhy, kterou jsem shlédla v roli diváka. Nestartovalo moc koní, ale bylo zajímavé sledovat, jaký si kdo vybral kurz parkuru. Poslední soutěží dne byla stupňovaná obtížnost do 90cm s metrovým žolíkem. Prošla jsem si parkur po svých a musela jsem konstatovat, že kdo nechce mít hodinový čas, musí hodně ohýbat. Když jsem vešla se sedlem ke Káče do boxu, tvářila se, jako že v nejbližší chvíli vypustí duši. Vytáhla jsem z boxu polomrtvého koně a doufala, že se ještě dnes probere. Opracování nebylo ani zdaleka takové jako to předchozí. Kačenka vůbec nebyla „turbo-trysko“, naopak klusala a cválala jako hodný provozáček a při skákání vypadala…no, opotřebovaně. Překážky na kolbišti už byly na moje poměry docela velké, zatajila jsem tedy dech a s hlásáním: „Na parkuru vítáme dalšího jezdce, Natálku (vážně paní hlasatelka řekla Natálku :-))) Tichou s Karen (už ji ale nedošlo, že má říct s Kačenkou, ale to jí pro tentokrát odpustíme :-)))“, vyrazila vstříc první překážce. Kačenka skákala luxusně. Bohužel jsem pokazila nájezd na 6. skok (mega oxer) a jedno břevno spadlo k zemi, na druhou stranu jsme úspěšně zdolaly žolíka, což nám zvýšilo počet získaných bodů. Nakonec jsme byly k mojí obrovské radosti volány k dekorování. Dekorující trochu pomotaly barvy flotů, důležité ale je, že jsme se mezi 15 soutěžícími umístily na krásném 5. místě! :-) Tento úspěšný výjezd mi budou připomínat nejen dvě pěkné mašle, ale taky krásný pocit z dnešního výkonu Kačenky. Jsem na ni moc pyšná. :-)