|
| |
ROK 2009
Úžasná akce, zážitků milión, spousta príma lidiček, všude samá zvířátka a všechno doplněno krásným slunečným počasím. Takhle nějak by se dal charakterizovat náš výlet do Machova, obce která je součástí Královehradeckého kraje. Bylo to prostě nejvíc nejlepší! :-)
V pátek jsem ihned po škole dorazila domů a sbalila si to, co jsem nestihla v den předchozí. S plnou cestovní taškou jsem poté vyrazila na jízdárnu, kde jsem stejný proces provedla i s věcmi pro Kačenku. Pak už jsem akorát čekala na Toma s přívěsem a přemýšlela, jaké to asi tento víkend bude. Když Tom dorazil, naložili jsme a vyrazili pro další spolucestovatele. U „domečku za kopečkem“ na nás už čekala Anča. Stejně jako já před chvílí naložila svoje tašky do kufru a na řadu přišlo nakládání Krtečka. O Krťovi je známé, že nenastupuje do vozíku dřív než po třech hodinách a že to s ním vůbec nejde snadno. Anča však neponechala nic náhodě a od rána pilně trénovala. Bohužel ale byla při nakládaní tak nervózní, že Krteček vytušil zradu již v první minutě a už to vypadalo, že nepůjde ani ze vrat natož do přívěsu. Tom pak poradil výbornou věc. Za každý krok dopředu do přepravníku povolit vodítko a pochválit. Krťovi se tahle nenásilná metoda moc líbila a za 15minut byl naložený taky. Naše sestava už byla kompletní, Kačenka se naštěstí nestihla prohrabat ven z přívěsu, a tak jsme mohli vyrazit. Hodinky ukazovaly něco kolem sedmé večerní a my před sebou měli ještě 190km. Po třech hodinách jsme konečně dorazili do Machova. Všechny nás ihned po vystoupení z auta probudila strašná zima. Stáj se nachází v údolí a musím říct, že potom, co strávíte několik hodin ve vyhřátém autě, je ta místní kosa docela šok. Míša s Mílou nás přišli s úsměvem a v pořádné vrstvě oblečení ihned přivítat. Vyložili jsme koníky a umístili je do krásných připravených nových boxů. Tomášův výraz v obličeji hlásil jediné „pivo nebo postel“, takže jsme se všichni opět umístili do auta a vyrazilo se „k Božce“. „Božka“ to je název jedné místní hospody, na kterou já asi jen tak nezapomenu. Umístili jsme se k jednomu z volných stolů, objednali si něco k jídlu a pití. A to už se na nás přišel podívat pan výčepní. Bez jediného pozdravu se ke mně naklonil a povídal: „Hm, máte nějakého kolíka?“ Smála jsem se. „Jste poměrně pohledná.“ Tohle odrovnalo všechny přísedící a to byl teprve začátek. :-) Namítla jsem, že určitě ne jenom poměrně, načež pán výčepní odvětil: „No, nejste žádná hvězda salónu“. To už všichni brečeli smíchy a obě hlášky mě pak provázeli po celý pobyt v Machově. Otírali jsme si slzy od smíchu, když pan výčepák kouknul na Toma a povídal: „A tohle je co za pacienta?“ To už bylo vážně moc. :-) Kdybych psala ještě další hlášky, tak už by článek nebyl o ničem jiném. Nuže prokecali jsme celý zbytek večera a propili jsme se až do sobotního rána. Když už hodinu ukazovali mnohem víc než jen komín na domečku, zavezla nás Míša do našeho přechodného ubytování. Musím říct, že po takovémto náročném dni mi postel opravdu přišla vhod. Další den pro nás kolem jedenácté přijela Míša, ukázala nám kousek z místního kraje a pak jsme vyrazili ke stáji. Snídani z nás nestihl pořešit nikdo, tak jsme se rozhodli vyrazit rovnou na společný oběd. Když jsme naplnili bříška, vyrazili jsme ještě na místní točenou zmrzlinu a nakonec jsme si projeli autem část trasy nedělní Hubertovy jízdy. Když jsme dorazili opět do stáje, mě a Anču zaúkolovala Míša zametáním. Přes prach nebylo vidět vůbec nic, ale příjezdovou cestu jsme vysmýčili dokonale. :-) Někdy kolem paté hodiny jsme osedlali téměř všechno, co mělo čtyři nohy a vyrazili na pstruhy do Polska. Míla na Jesce, Anča s Krťou, já s Káčou, Míša si vzala Vendelína a Tomáš dostal Lagunku („Pitomec se bude zabejvat větvema, já se budu zabejvat pitomcem.“ :-)) Polské hranice jsou nedaleko, takže jsem už za cca hodinu měla na stole luxusního pstruha, hranolky a salátek. Koníci na nás počkali uvázaní u stromu a všichni se chovali naprosto slušně. Cesta zpátky byla trošku veselejší a hlavně po tmě, ale zvládli jsme to. :-) Večer jsme si sedli do místní kuchyňky a ještě trochu popovídali. V neděli byla hubertova jízda (zápis z ní v sekci akce a závody). Pondělí byl poslední den naší dovolené. Dopoledne jsme uklízeli ve stáji, já jsem ještě vyčistila přívěs a připravila ho pro nakládání. Koníci ve výběhu stihli několikrát prorvat lanko, které je dělilo na různé skupiny a vytvořili jedno velké spokojené stádo. Než Míla odjel pracovat, stihla jsem se ještě projet traktorem a poprvé v životě jsem ho i řídila a šlo mi to. :-) Nakonec už jen honem se jít rozloučit s nádhernými roztomilými telátky, udělat fotku na památku a jede se domů. Míšu jsme po cestě vyložili u vlakového nádraží, protože tu ještě čekalo cestování do Brna. A my pak pokračovali zpátky do Jizerských hor. Byl to nádherný víkend, který jsem si maximálně užila. Příští rok sem musím alespoň na týden. Míšo i Mílo děkuji za pozvání, bylo to super! :-)
     
19.- 20.9. 2009 Neplánovaný výlet do Šimonovic
V sobotu lehce po poledni vyrážel Tom B. pro koníka, kterého ráno vezl na hobby parkury do Heřmaniček, aby ho přepravil zase zpátky. Jela jsem s ním, abych očíhla nové závodní prostředí. Po cestě mi řekl o pivních slavnostech, které se konaly kousek od jeho domovské stáje a nabídl mi, zda bych tam nejela spolu s ním na půjčeném koni. Jenže já jsem prostě velice náročný tvor a nejradši jezdím na mojí nejoblíbenější Kačence, takže jsme po vyložení koníka pokračovali s přívěsem rovnou do Jablonce. :-)
Před jízdárnou mi Tom sdělil, že chce za půl hodiny sedět na koni. Chápala jsem vážnost situace a zařadila svůj šestý rychlostní stupeň. V neuvěřitelném čase jsem posbírala nejnutnější věci, domluvila všechno potřebné a cca za 10min už jsme vyráželi zpět do Liberce s naloženou Kačenkou. Tom má v přívěse kameru, takže po cestě můžu Káču vždy sledovat na malém televizoru. V sobotu tam vytvářela neuvěřitelné věci. Jednu chvíli to dokonce vypadalo, že si chce lehnout. Ona byla totiž chudinka naštvaná (asi dostala malý počet pamlsků a nevěděla, že pojede na výlet :-)). Po příjezdu do Šimonovic, jsem ji vyložila a nechala trochu rozkoukat. S Tomem, který osedlal svou zálesáckou Kristýnku, jsme poté vyrazili na Milíře. Kačenka šla svým klasickým tempem a Kristýnka šla taky svým klasickým tempem akorát několik metrů za ní. :-) Cesta byla příjemná a trvala nám něco přes hodinku. Bohužel jsme nestihli příjezd císaře, každopádně všeobecné veselí tu bylo nadále. Všude spousta lidí s půllitrem a přes celou louku zněla hudba. Asi si řeknete, co dělala Kačenka v tomhle mumraji? Zírala na všechny ty lidi, barevné vlajky, poletující balónky a pobíhající dětičky. Ovšem jenom v první chvíli, pak už se chovala nad očekávání dobře. :-) (Kromě pobíhajících dětiček tam také na volno pobíhal kůň, konkrétně „nejgeniálnější“ Prcek. :-)) Odsedlali jsme, dali holkám ohlávku a nechali je, aby se mohly taky popásat. Přijeli jsme na pivní slavnosti, takže je asi všem jasné, co šel Tomáš udělat jako první. :-) Oba jsme si pak dali klobásy a pozorovali život kolem. Po chvilce se i ze mě stal dokonalý a hlavně typický místní koňák. To proto, že mi Jarda objednal taky jedno (a dokonce jsem ho měla i s donáškou). :-) :-) Asi po dvou hodinách, kdy už sluníčko přestávalo hřát a já na sobě měla o jednu vrstvu cizího oblečení navíc, byl ten správný čas nasedlat a vyrazit zpět do stáje. Na noc dostala Kačenka stejný box jako při poslední návštěvě - luxusně veliký. Půl dalšího dne strávila ve výběhu společně s Kristýnkou. Kolem čtvrté hodiny jsme přijeli s Tomem a opět vyrazili do terénu. Tentokrát byl náš cíl hostinec U Šámalů, který leží na Ještědském hřebeni. Šli jsme cestou, kterou Tom neznal a stopovali jsme partu místních koní, která vyrazila asi o čtvrt hodiny dříve. Hledali jsme po cestě v písku nebo trávě stopy kopyt, na místech, kde se šlo po asfaltce jsme sledovali výskyt „koblížků“. Bylo to skoro jako pokladovka. :-) Dařilo se nám a dorazili jsme úspěšně k hospodě. Předchozí skupinka lidí ze stáje už měla koníky přivázané u stojanů a seděla venku u stolečku samozřejmě s pivem. Takhle si tady žijí! :-) Naše kobyly jsme opět odsedlali a dostaly ohlávky, aby mohly baštit travičku. Já poučená z předchozího dne, jsem zabalená do svetru pila hlavně čaj. Povídali jsme si s přítomnými a sledovali obzor, když se náhle pár metrů od nás zjevil chlapík s motorovým rogalem a chystal se přistát. Kdybyste viděli Kačenku, jak ta valila oči. Ona má jistě z tohoto víkendu mnohem víc zážitků než já. :-) Tom mezitím držel krok s ostatními, pil jedno pivo za druhým a druhé za třetím. Když už se slunce na obloze chystalo zapadnout, začala jsem na něj pomalu házet vyčítavé pohledy a vyhrožovala, že pokud už nepojedeme dostane tou největší pánví, kterou doma najdu. :-) Když jsme vyrazili, stmívalo se. Cestu do stáje jsme trefili jenom díky Kristýnce, což bylo Tomášovo jediné štěstí. :-) Bylo už pozdě, takže jsme holkám dali večeři a Káčinu přepravu jsem přeložila na další den. Ráno nám Kačenka dala jasně najevo, že se jí v Liberci moc líbí a že pryč jet nechce (natož sama). Do přepravníku nastupovala s podstatnou nechutí a když jsme za ní zavírali poklop, sedla si uraženě na zadní rozporku a párkrát prudce hrábla předním kopytem na výraz vzdoru. Po příjezdu do jablonecké jízdárny jsem pořešila nejnutnější věci, nasadila si batoh na záda a vyrazila do školy. Pěkný víkend skončil, začalo mi opět učení-mučení.
Za pěkný víkend vděčím Tomovi, který mi Kačenku bez problémů přepravil a Lubošovi s Luckou, kteří zase bez předchozí domluvy poskytli Kačence prostorné ubytování. :-)
    
Kačenka mi v poslední době dělá jenom radost, jak doma, tak na závodech. A tak jsem se rozhodla, že je potřeba ji odměnit i jinak, než chválením a pytlem mrkviček. Protože v jablonecké jízdárně nejsou žádné travnaté výběhy, vzala jsem Kačenku na víkend do Šimonovic v Liberci, kde mají pastvinu jako hrom. :-)
V pátek po našem drezurním tréninku přijel na jízdárnu Tomáš B. s přívěsem na koně, naložili jsme všechno potřebné a nakonec Kačenku. Do stáje v Šimonovicích jsme dorazili někdy kolem sedmé hodiny večerní. Káča dostala luxusně velký box, který jsem ještě předtím nastlala novými luxusními pilinami. Samý luxus. :-) Do sousedního boxu jsme přivedli její starou dobrou koňskou kamarádku Kristýnku. Holky se chvilku očmuchávaly a pak se pustily každá do své večeře. To hlavní kvůli čemu jsem Kačenku ale do Liberce přivezla, na ni čekalo až další den. V sobotu jsem přijela do stáje už ráno, jelikož jsem chtěla vidět první Káčiné reakce na velký výběh plný travičky. Pouštěla jsem ji společně s Kristýnkou, která je zde doma. Káča v prvních pěti minutách vypadala jako, no, jako magor. :-) Klusala z jednoho rohu do druhého, občas ukousla trošku travičky a byla dooost spokojená. :-) Kristýnka stále stála u východu a nechápavě na ni koukala. Každopádně po chvilce se obě holky vzpamatovaly, popoběhly si do zadní části louky a vrhly se na zelenou baštu. Dopoledne jsem se odjela podívat na western hobby závody na Prezidentskou chatu a zpátky jsem se vrátila až odpoledne. Na plánu bylo Kačenčiné překování, jelikož podkovy měla už staré a navíc jí v pátek večer jedna upadla. Kování bylo domluvené s Lubošem K., který je zároveň i majitelem stáje. Večer už zůstaly obě kobylky doma. Neděle probíhala stejně. Ráno do stáje, pomoct s krmením a holky vyšoupnout do výběhu. Kačenka opět chvíli lítala, ale vypadala u toho naprosto šťastně. :-) Odpoledne jsem si ji vzala na chvilku do kruhovky a věnovali jsme se práci ze země. Poté jsem ji nasedlala a společně s Tomem, který si osedlal Kristýnku, jsme vyjeli do terénu. Vyjížďka nabídla spoustu luk, po kterých jsme se mohli bez problémů prohánět a krásné výhledy. Bylo to moc fajn, snad i proto, že Káča bylo celou dobu moc hodná. Bohužel už se ale chýlil čas k odjezdu. A tak jsme po návratu do stáje nechali naše čtyřnohé holky chvilku odpočinout a pak je obě naložili. Kačenka se totiž vracela zpátky do jablonecké jízdárny a Kristýnku vzal Tomáš proto, aby si mohl zatrénovat na venkovní jízdárně. Byl to povedený víkend, jen víc takových. :-)
Chtěla bych poděkovat Lubošovi za poskytnutí azylu pro Kačenku, za fajn atmosféru a pohodu. Jemu i Lucce za pohostinnost a ubytování, které mi poskytli v sobotu večer. :-) Pokud bude opět možnost, sem se s Káčou rády vrátíme. :-)
    
Občas je fajn odpočinout si od všech těch parkurů a drezurních úloh a vyrazit na něco zcela jiného. I když jsem Kačenku tentokrát nechala v Liberci v obřím výběhu s travičkou, nebránilo mi to odjet se podívat na Prezidentskou alespoň v roli diváka.
V sobotu dopoledne jsme s Tomášem B. ve stáji v Liberci pomáhali s ošetřením jedné místní kobylky, a tak jsme na Bedřichov dorazili s hodinovým zpožděním. Tím pádem jsme úplně prošvihli první soutěž - barrel race. Další disciplínou byl pole bending, zjednodušeně řečeno, slalom kolem tyčí. Různorodost koníků nám naskytla skvělou podívanou. :-) Někteří čtyřnožci přesně poslouchali svého jezdce, byli obratní a dobře ohební, další zase občas zatočili jinam, než by si jejich páníček zřejmě přál. Přestože v tomto typu závodu jde především o rychlost, nechyběli zde ani poníci nebo chladnokrevní koně. O přestávce jsme jako diváci měli možnost změřit si síly s tažnou kobylou a na programu bylo i vystoupení Zorra a ukázka jeho práce s kolty. Jako poslední disciplína byl vyhlášen vlajkový vyřazovací závod. U mladších závodníků byla ve vzduchu cítit nervozita a patrné bylo i velké úsilí, u těch kapku starších zas byla vidět naprostá pohoda a část chlapů předvedla spíš místo závodního ducha výbornou show pro diváky. :-) Celé to samozřejmě komentoval Cecil, který se sám zúčastnil a po ocenění prvních třech nejlepších dvojic v každé soutěži, předvedl ještě kaskadérský kousek. Nejprve v sedle Saši proběhl několikrát zapáleným senem a poté se, přidělaný za koně, nechal ohněm dvakrát sám protáhnout. To už jsme ale akci opouštěli. A tak mám poslední vzpomínku na usměvavého Cecila s totálně zpraseným bílým trikem a jeho hlášku: „Tohle Ariel asi nevypere“. :-)
   
30. 5. 2009 kurz Horsemanship III - Ranch 28
V sobotu jsem absolvovala další kurz, který opět pořádal Václav Bořánek na svém ranči. Tentokrát se jednalo o všeobecný přehled prvotních cvičení v sedle.
Z Jablonce jsme vyjížděli v počtu 6 natěšených človíčků, přičemž jsme ještě nabírali jednu paní na dálnici. Já s Tomášem B. jsme vyráželi ještě o něco dříve než v minulých týdnech s přepravníkem a naloženou Kristýnkou. Cestu jsme si protáhli přes reprodukční středisko v Nemošicích, kde jsme Kristýnku vyložili. Ta si zde nějaký čas pobude a očekává se, že až se bude vracet zpátky do Liberce, nebude sama. :-) V Nemošicích jsme ponechali i přívěs a pokračovali dál do Trpišova (nedaleko Slatiňan), kde sídlí Bang, firma pana Petra Hajzla, která vyrábí věci z pletené kůže a provazů. Zde jsme vyzvedli ceny pro akce Sdružení Rozcestník a několik soukromě objednaných výrobků. Když už byly obě „mise“ splněny, mohli jsme se vydat směrem na Oldřiš. Na místo jsme dorazili s lehkým zpožděním. Na začátku Vašek opět opakoval několik věcí z minulých kurzů. Poté osedlal jednoho ze svých koní a předváděl nám, co a jak dělat nebo nedělat v sedle. Následovala tradiční polední pauza, tudíž čas k naplnění prázdných žaludků. :-) Vašek pak přesedlal na dalšího koně a práce z koňského hřbetu mohla pokračovat. Celé to bylo fajn až na to šílené počasí. Byla zima a vydatně pršelo, ne nepršelo, přímo lilo. :-( Takže jsem se soustředila především na to, jak nezmrznout. Na rozdíl ode mě vypadal Vašek během kurzu naprosto v pohodě. I přes nepřízeň počasí po celý den ukazoval, vysvětloval, mluvil… No jo profík, žádná bábovka. :-)
   
V neděli proběhlo pokračování kurzu horsemanshipu, který se konal v Oldřiši. Bylo to jedním slovem skvělé. :-) Tentokrát nám Vašek předvedl několik cviků, které jsou užitečné později v sedle.
Opět jsme vyráželi v hojném počtu 9ks z Jablonce, ovšem tentokrát jsme dorazili včas. :-) Našli jsme si každý nějaké pěkné místo kolem kruhovky a dali se do poslouchání Vaškova výkladu. Ze začátku proběhlo krátké opakování některých informací a cviků z minula. Jako model nám posloužil takový roztomilý hnědý mlaďoch. :-) Poté jsme se věnovali práci ze země. Vašek vysvětloval, jak to všechno funguje a hlavně proč s koněm jednotlivé cviky dělá. Následoval obídek, baštili se párky a něco kolem hodiny všichni zúčastnění klábosili a především zpovídali Vaška. Když už se zdálo, že odpočinku bylo dost a je potřeba nám zase trošku zaměstnat hlavinky, odebrali jsme se zpátky ke kruhovce a přivedl se další kůň. Tentokrát to byla černá kobylka, která za sebou neměla ani jednu hodinu v kruhovce. Z počátku byla velmi sebevědomá, ale s postupem času jsme mohli pozorovat, jak se její chování mění. Kobylka se zklidnila a dalo se s ní docela dobře mluvit. :-) Vašek nám předváděl práci na vodítku - posílání koně na kruh, obraty,... Většina z přítomných si vyzkoušela zacouvat s kobylkou do měkkého pocitu a nebo ohýbat krk, což jak jsme se dozvěděli, je pro většinu koní velmi příjemná záležitost. :-) Vaškovi patří poděkování za ochotu a trpělivost, kterou s námi měl, protože kurz opět neměl chybu. Tentokrát se na příjemně stráveném dni podepsalo i pěkné počasí. Domů jsem si odvezla kromě cenných informací i pěkně spálené ručičky. :-)
autor fotek: JUDr. Radislav Višňák
Mám za sebou své první kurzování. Vydala jsem se až do Jižních Čech k Jindřichovu Hradci, abych se dozvěděla něco více o tom, čemu se říká "hezky česky" horsemanship.
V sobotu jsem vylézala z postele již kolem šesté hodiny ranní, na plánu jsem totiž měla cestu do cca 300km vzdálené Oldřiše, kde se konal kurz Horsemanship I. V 7 hodin jsme se sešli v hojném počtu 9 kusů v Jablonci n/N na zastávce u konečné tramvaje, zde jsme se rozhodili do dvou aut a vyrazili na víc než tříhodinovou cestu vstříc novým poznatkům.
Na cestě jsme se poměrně zdrželi a díky tomu, jsme dorazili na Ranč 28 s nejmíň půlhodinovým zpožděním. V té době už stál Václav Bořánek u kruhovky a povídal o počátcích horsemanshipu, významných horsemanech a jejich osudech. Následovala spousta teorie, pro někoho možná nudná, ovšem podstatná část našeho kurzu. Jako nejdůležitější bod našeho kurzování, bych zařadila pocit bezpečí koně, něco jako základní kámen, na kterém později vystavíte všechno ostatní. Je důležité, aby Vás kůň respektoval a důvěřoval Vám. Jak říkal Vašek: „Vy jste jednička ve Vašem dvojčlenném týmu, kůň je dvojka. Vy určujete pravidla.“ Rozhodně tím ale nemyslím to, že se Vás kůň musí bát a požadované cviky dělá pod nátlakem. Během dne nám Vašek ukázal cvik „Obě oči“, který si udělá se svým koněm vždy na začátku tréninku v kruhovce. Bylo zajímavé vidět, jak jeho koně fungují, doslova, na lusknutí prstů, jak přesně vědí, co se po nich chce, jak vědí, kde mají svou pauzu. :-) V kruhovce se nám za celý den vystřídali tři poťouchlíci, se kterými jsme si toto cvičení mohli vyzkoušet i my - diváci. Vedle pocitu bezpečí jsme viděli i jak funguje další důležitý bod tréninku - rytmus. Ten jsme si poté mohli opět vyzkoušet na přítomném koni. Po celý den byl Vašek bombardován otázkami, někdo nechápal, někdo potřeboval poradit s vlastní prací, zkrátka dotazů bylo mnoho a každému se dostalo odpovědi.
Jsem ráda, že jsem nezůstala sedět doma, i když jsem zpátky do Jablonce dorazila značně unavená někdy kolem desáté hodiny večerní. Spousta dojmů a otázek, které vyplodila moje hlavinka, za to určitě stály. :-)
autoři fotek: ing. Tomáš Bureš a JUDr. Radislav Višňák
12. 4. 2009 Horsemanship v Čechách
Nedělní večer jsem strávila v Lučanech v hospůdce Za Větrem, tlachalo se tam totiž (jak jinak než) o koníčkách. :-)
Povídání o horsemanshipu mělo začínat v 16hod, ale nějak se nám to zvrtlo a akce vypukla až o hodinu později. To se totiž Tomáš B. ze Sdružení Rozcestník chytl slova a víc jak tři hodiny se ho nepustil (pravda, výjimečně se napil piva nebo odpověděl na otázku někoho z přítomných, ale jinak povídal, povídal) a povídal a naše hlavinky se plnily nejrůznějšími myšlenkami, otázkami, nápady,... Tomáš vyprávěl především o tom, jaké to bylo na kurzech u Václava Bořánka, kterých se na jaře zúčastnil. Dále nám řekl něco o Vaquero Horsemanshipu, o pomůckách, knížkách nebo dvdéčkách, které by se nám při výcviku našich čtyřnohých miláčků mohli hodit. Na konec jsme se dostali i k výživě koní a na promítacím plátně se střídal text s tabulkami a grafy (něco jako takový složitější (hodně moc složitější) koňský jídelníček :-)). Myslím, že nejeden z nás se dozvěděl něco nového nebo mu alespoň povídání nasadilo broučka do hlavy. Akce to měla být především motivační a podle mě svůj účel splnila. Už se těším, až se sejdeme zase příště - bohatší o nové poznatky. A především se těším až vyrazím i já sbírat informace a zkušenosti, protože těch není nikdy dost. :-)
   
V sobotu jsme vyráželi s lehkým zpožděním z Jablonce směrem na Pardubice za jediným účelem, shlédnout předvedení plemenných hřebců, kteří budou letos působit v Equinním Reprodukčním Centru Pardubice – Mnětice.
Okolo 11hod jsme již všichni, tedy já, Tomáš B. a paní Vozáková, která spíš než za hřebci, mířila za dcerou Danuškou, která v Pardubicích brigádničí, byli pohodlně usazení v autě a opouštěli Jablonec. Cesta probíhala v pohodě. V Pardubicích jsem dostala do ruky mapu a ihned se objevil můj smysl pro nesmysl a desorientační talent :-) Ale dorazili jsme. :-) Předvádění mělo začínat jednu hodinu po poledni. V Mněticích nás přivítal téměř jarní den, nikde ani kupička sněhu, všude krásně zeleno. Lidiček v hale bylo tak nějak přiměřeně, žádné mačkanice. Našli jsme si pěkné místo na balíku sena a čekali, až to všechno vypukne. Začínalo se přibližně s 10minutovým zpožděním. Jako první byl předveden mladý holštýnský hřebec Cry for Me. Kůň s výborným exteriérem, jehož hlavním cílem bylo "hlavně se někde vyválet". :-) Po něm následoval další holštýn ryzák Comero, který i ve svých dvaceti letech(20let!! :-)) předvedl kvalitní skokový výkon. Dalším koněm byl Beethowen, opět holštýn, kterého zřejmě znáte ve spojení s jezdcem Alešem Opatrným. Po něm následoval, francouzský plemeník, ryzák Dormane du Puy. Dalším předváděným koněm byl holštýnský hřebec Leonce, který měl zajímavé pigmentové skvrny okolo očí (s Tomem jsme se shodli, že vypadá, jako kdyby včera večer hodně pařil :-))). Po něm následoval český teplokrevník typické žluté barvy s čistě bílou hřívou hřebec Mineral. Dalším koněm plemene ČT byl plavák Alois. Tento poměrně mohutný hřebec předvedl svůj výborný styl skoku a skokovou potenci. Jediným předváděným poníkem byl ryzák Klootwijkhoeve'S Vidar. A posledním koněm, který skákal ve volnosti, byl hafling Artist – L. Teprve čtyřletý velmi ušlechtilý hřebec. Poté následovala cca 10 minutová přestávka, kdy jsme si došli pro kafe, pro sušenku a na záchod. :-) V druhé polovině byla předvedena čtveřice koní již pouze na ruce a ve volnosti. Začínalo se jedenáctiletým holštýnským hřebcem Quirado. Poté přišel na řadu náš favorit, taťka pro Kristýnčino hříbátko. :-) Z nabízených koní , hřebec s jednoznačně nejvyšší KVH, Westfálský kůň Werbespot. Předvedl velmi dobrou mechaniku pohybu (prostě drezurák jak se sluší a patří). :-) Předposledním předváděným koněm byl „váhově i rozměrově dvojnásobný šampion Deníček“ hřebec Aznavour. Mohutný a velice krásný kůň…asi jsem se zamilovala (lituju, že jsme do Pardubic nejeli s přívěsem). :-) Posledním předvedeným koněm byl starokladrubský bělouš Sacramoso Espada XI. Opět hřebec s velmi dobrým exteriérem i mechanikou pohybu. Celé předvádění bylo doplněno mluveným slovem pana Z. Müllera, který nám vždy řekl několik informací o hřebci a jeho rodině. Já jsem se snažila usilovně fotit, ale asi u třetího hřebce jsem to vzdala a vyměnila svůj foťák za Tomášův. Ten nevěřil mé šikovnosti a tak chvíli remcal :-) (asi takhle: „To tam mít nebudeš“, „zmáčklas to pozdě“), ale když jsem mu ukázala výsledek mé práce, přestal a já jsem si mohla spokojeně fotit až do konce předváděčky. :-) Jak už jsem psala výše, v Mněticích brigádničí kamarádka Danuška a tak jsem měla (V.I.P.) možnost jít si pohladit některé hřebce přímo do boxu. :-) S Tomem jsme samozřejmě „navštívili“ Weberspota, který je opravdu veliký mazel. Já jsem pak vlezla do boxu ještě k Beethowenovi a Aloisovi. :-) Těsně před odjezdem jsme viděli teprve čtyřdenní hříbátko po hřebci Klootwijkhoeve'S Vidar. Tohohle plyšáčka bych vážně chtěla domů (podruhé lituju, že jsme neměli ten přívěs, kruci :-)). Byl to moc hezky strávený den, hřebci byli dokonalí a přiznám se, že se mi vůbec nechtělo domů, do hor, do zimy, do sněhu…
   
16. 1. 2009 Začínáme zase pomalu trénovat! :o)
V polovině listopadu se Kačenka vrátila z podzimních rekonvalescentních prázdnin na Nové Vsi zpátky do naší domovské stáje v Jablonci. Zde ji po pár dnech zduřela zadní noha a začala kulhat. Ježdění opět vystřídalo vodění a volání veterinářů. Díky MVDr. Žežulkové mám zase zpátky zdravého, nekulhajícího koníčka. :-)
Nyní, po dlouhodobé pauze, začínáme zase pomalu jezdit. Máme za sebou tři pořádnější tréninky, kdy Kačenka chodila naprosto světově. :-) Má obrovskou chuť do práce, je velice snaživá a dokonce bych řekla, že se předvádí. Nikdo přeci nesmí zapomenout, že je to šampiónka! :-) Já mám radost, spíš jsem maximálně spokojená a doufám, že nám to takhle vydrží. Že se nám vyhnou další nemoci, bloklá zádíčka, nateklé nožičky, kulhání, apod. I když díky těmto událostem, jak řekla Janička, jsem téměř "profiKačenkoošetřovatel" a v telefonu se mi objevilo nejmíň pět nových čísel na veterináře. Ne nadarmo se říká: "Všechno špatné, je pro něco dobré". :-) :-) (Ale snad ty čísla potřebovat nebudu :-)) Znovu doufám, ne já v to pevně věřím :-), že budeme moci trénovat i nadále, abychom než přijdou první jarní závody, měly obě zpátky formu. :-) Tak nám držte palce! :-)
PS: Fotky s travičkou jsou z jara 2008, ostatní ze zimního období 08/09. :-)
 
|
|
|
